View source for Plavba z Anglie do Disko Bay

<div style="background-color: #A7C6CF; border: 1px solid #577077; padding: 10px; padding-top: 5px; float: right;">'''Předchozí:''' [[Příprava expedice]] | '''Následující:''' [[Známá fakta o osudech expedice po odplutí z Disko Bay]]</div>

==Z Anglie na Orkneje==

<div id="mapa-anglie" class="olmap" data-title="Mapa Franklinovy expedice" data-conf="https://com.franklinova-expedice.cz/map/conf/mapawiki.json" data-lang="https://com.franklinova-expedice.cz/map/releases/2.0/json/lang-cs.json" data-infowindow="https://com.franklinova-expedice.cz/map/templates/infowindow.html" data-infowindowtitle="https://com.franklinova-expedice.cz/map/templates/infowindow-title.html" data-urlparams="mapa-terror=!17"></div>

<span class="name-ship">[[Erebus]]</span> a <span class="name-ship">[[Terror]]</span> vypluly z [[Greenhithe]], městečka na <span class="name-place">Temži</span>, <span class="text-date">19. května 1845</span> kolem půl desáté ráno. Doprovázela je dopravní loď <span class="name-ship">[[Barreto Junior]]</span>, která vezla zásoby, jež měly být na lodě Franklinovy výpravy přeloženy až v Grónsku – plavba s plně naloženými loděmi přes Atlantik by byla nebezpečná. Poručík <span class="name-person">[[John Irving]]</span> v dopise své švagrové z <span class="text-date">16. května 1845</span> uvádí, že na <span class="name-ship">Erebu</span> a <span class="name-ship">Terroru</span> jsou naloženy zásoby na dva roky a transportní loď veze zásoby na třetí rok. Lodě dále měly zásobu uhlí na dvanáctidenní parní plavbu. <ref>Benjamin Bell (editor): [[Lieut. John Irving, R.N. of H.M.S. "Terror" in Sir John Franklin's last expedition to the Arctic regions: a memorial sketch with letters]] (1881), s. 117</ref>

<span class="name-ship">Erebus</span> a <span class="name-ship">Terror</span> byly vlečeny parníkem <span class="name-ship">[[Rattler]]</span> a <span class="name-ship">Barreto Junior</span> parníkem <span class="name-ship">[[Monkey]]</span>. Prvním cílem plavby byly <span class="name-place">Orkneje</span>. Na palubě <span class="name-ship">Erebu</span> byl pro tuto část plavby přítomen lodivod <span class="name-person">William Hindbaugh</span> a na palubě <span class="name-ship">Terroru</span> <span class="name-person">Peter Irvine</span>. <ref>Richard J. Cyriax: [[Sir John Franklin's Last Arctic Expedition]] (1939), s. 55</ref>

Nedlouho po vyplutí musela flotila kvůli nepříznivému větru zakotvit poblíž <span class="name-place">Aldeburghu</span>, jak uvádí <span class="name-person">John Franklin</span> v dopise z <span class="text-date">29. května 1845</span>, adresovaném tajemníkovi Admirality. <span class="name-ship">Erebus</span> a <span class="name-ship">Terror</span> se tou dobou nacházely na moři poblíž <span class="name-place">Aberdeenu</span> a <span class="name-person">John Franklin</span> odpovídal na dopis tajemníka Admirality (zřejmě <span class="name-person">Johna Barrowa</span>) z <span class="text-date">23. května</span>. Dopis <span class="name-person">Franklinovi</span> na palubu <span class="name-ship">Erebu</span> doručil parník <span class="name-ship">[[Blazer]]</span>. V Barrowově dopise byl <span class="name-person">Franklin</span> vyzýván, aby v případě trvajících nepříznivých větrů změnil původní plán a proplul <span class="name-place">průlivem La Manch</span>e.

<span class="name-person">Franklin</span> odpověděl, že větry jsou většinou příznivé a dále ve své odpovědi popisuje, že <span class="text-date">26. května</span> poblíž <span class="name-place">Fern Islands</span> (na dnešních mapách <span class="name-place">Farne Islands</span>) bylo moře příliš rozbouřené, než aby <span class="name-ship">Rattler</span> mohl lodě dále táhnout. Proto se skupina lodí rozptýlila a <span class="name-ship">Rattler</span> byl vyslán, aby domluvil setkání s dopravní lodí. Jeho kapitán <span class="name-person">Smith</span> využil příležitosti a uchýlil se do přístavu (zřejmě <span class="name-place">Cromarty</span>), aby doplnil uhlí a nechal očistit lodní šroub. Protože parník <span class="name-ship">Monkey</span> byl tou dobou (<span class="text-date">29. května</span>) již "odeslán zpět do <span class="name-place">Woolwich</span>" (neuvedeno přesné datum), <span class="name-person">John Franklin</span> nařídil kapitánu <span class="name-person">Stanleymu</span>, aby jeho parník <span class="name-ship">Blazer</span> táhl lodě Franklinovy výpravy. Opětovné setkání flotily s <span class="name-ship">Rattlerem</span> se podle zprávy kapitána <span class="name-ship">Blazeru</span> očekávalo týž den, tedy <span class="text-date">29. května</span>. <ref>Richard J. Cyriax: [[Sir John Franklin's Last Arctic Expedition]] (1939), ss. 56-57</ref>

Mírně odlišnou verzi podává v dopisech své švagrové <span class="name-person">Katii</span> (žena jeho bratra <span class="name-person">Lewise Haye Irvinga</span>) poručík <span class="name-person">[[John Irving]]</span> z <span class="name-ship">Terroru</span>, podle kterého parníky dorazily do <span class="text-date">Stromness</span> o 2 dny dříve než celá flotila (tedy <span class="text-date">28. května</span>), ale vrátily se pro <span class="name-ship">Erebus</span> a <span class="name-ship">Terror</span> k <span class="name-place">Aberdeenu</span>. <span class="name-person">Irving</span> rovněž uvádí, že "třetí parník" (zjevně <span class="name-ship">Monkey</span>) se musel kvůli "značnému poškození hned na počátku" vrátit <ref>Benjamin Bell (editor): [[Lieut. John Irving, R.N. of H.M.S. "Terror" in Sir John Franklin's last expedition to the Arctic regions: a memorial sketch with letters]] (1881), ss. 120-121</ref>.

Do přístavu <span class="name-place">[[Stromness]]</span> na <span class="name-place">Orknejích</span> doplula flotila <span class="text-date">30. května</span> večer <ref>Benjamin Bell (editor): [[Lieut. John Irving, R.N. of H.M.S. "Terror" in Sir John Franklin's last expedition to the Arctic regions: a memorial sketch with letters]] (1881), s. 120</ref>.

Zde byly na dopravní loď naloženy další 4 býci náhradou za stejný počet uhynulých při bouřlivé plavbě a lodě doplnily vodu. <ref>Richard J. Cyriax: [[Sir John Franklin's Last Arctic Expedition]] (1939), s. 57</ref>

<span class="name-person">[[James Fitzjames]]</span> ve svém deníku popisuje, že zatímco mužům z <span class="name-ship">Terroru</span> nebylo dovoleno vystoupit na břeh, někteří námořníci z <span class="name-ship">Erebu</span> mohli vystoupit na břeh opatřit zásoby. Dva muži dostali povolení k návštěvě <span class="name-place">Kirkwallu</span>, vzdáleného 14 mil, kde měl jeden ženu, kterou neviděl 4 roky, a druhý matku, kterou neviděl 17 let. <span class="name-person">Fitzjames</span> neuvádí jména námořníků. Poté, co se všichni řádně vrátili na palubu, došlo v noci k dalšímu výstupu 4 námořníků na břeh, tentokráte bez povolení. Mezi "dezertéry" byl i manžel zmíněné ženy. Nepovolené vzdálení z lodi bylo odhaleno a <span class="name-person">Fairholme</span>, <span class="name-person">Baillie</span> a ještě další muži dopravili uprchlíky na loď ve 3 ráno. <span class="name-person">Fitzjames</span> upustil od potrestání, nicméně nechal mezi 4 a 6 ráno prohledat <span class="name-person">Gorem</span> a seržantem námořní pěchoty celou loď a vyházet nalezený alkohol (myšleno zjevně soukromé zásoby námořníků, nikoli alkohol z oficiálních lodních zásob).  <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&vq=artic%20matters&hl=cs&pg=PA161#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 161-162]</ref>

==Z Orknejí do Grónska==

<div id="mapa-orkneje" class="olmap" data-title="Mapa Franklinovy expedice"  data-conf="https://com.franklinova-expedice.cz/map/conf/mapawiki.json" data-lang="https://com.franklinova-expedice.cz/map/releases/2.0/json/lang-cs.json" data-infowindow="https://com.franklinova-expedice.cz/map/templates/infowindow.html" data-infowindowtitle="https://com.franklinova-expedice.cz/map/templates/infowindow-title.html" data-urlparams="mapa-orkneje=!18"></div>

Lodě Franklinovy expedice opustily <span class="name-place">Stromness</span> <span class="text-date">3. června</span> ráno. Krátce po vyplutí <span class="name-ship">Terror</span> opustil lodivod a můžeme předpokládat, že rovněž lodivod z <span class="name-ship">Erebu</span> se vrátil do přístavu.  <ref>Benjamin Bell (editor): [[Lieut. John Irving, R.N. of H.M.S. "Terror" in Sir John Franklin's last expedition to the Arctic regions: a memorial sketch with letters]] (1881), s. 120 a 122</ref> 

<small>Je zajímavé, že ani datum odplutí lodí expedice z Orknejí není zcela jisté. <span class="name-person">Cyriax</span> o pobytu lodí na <span class="name-place">Orknejích</span> mluví dost neurčitě: výprava podle něj dorazila na <span class="name-place">Orkneje</span> "o několik dní později" než je poslední jisté datum Franklinova dopisu tajemníkovi Admirality <span class="text-date">29. května</span>. Datum odplutí neuvádí <span class="name-person">Cyriax</span> vůbec. <ref>Richard J. Cyriax: [[Sir John Franklin's Last Arctic Expedition]] (1939), ss. 56-58</ref> Publikovaný Fitzjamesův "dopisový deník" začíná nejdříve <span class="text-date">5. června</span> (což také není jisté, viz níže) a ač popisuje příhody z <span class="name-place">Orknejí</span>, přesná data neuvádí. A konečně <span class="name-person">Irving</span>, jediný konkrétní zdroj, v posledním dopise z <span class="text-date">10. července</span> popírá sám sebe, když uvádí, že z <span class="name-place">Orknejí</span> odpluly <span class="text-date">2. (nikoli 3.) června</span> po třídenním pobytu... <ref>Benjamin Bell (editor): [[Lieut. John Irving, R.N. of H.M.S. "Terror" in Sir John Franklin's last expedition to the Arctic regions: a memorial sketch with letters]] (1881), s. 122</ref></small>

Patrně <span class="text-date">4. června</span> (či méně pravděpodobně <span class="text-date">7. června</span>) v poledne se s flotilou Franklinových lodí rozloučily parníky <span class="name-ship">Rattler</span> a <span class="name-ship">Blazer</span>, "poblíž <span class="name-place">ostrova Rona</span>, asi 70 až 80 mil od <span class="name-place">Orknejí</span>", jak uvádí <span class="name-person">James Fitzjames</span> <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA158#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 158]</ref>. Další zdroj udává datum oddělení parníků <span class="text-date">4. června</span>, a to "u <span class="name-place">ostrovů Bara a Rona</span>, západně od <span class="name-place">mysu Wrath</span>. [http://www.pdavis.nl/ShowShip.php?id=137 Mid-Victorian RN vessel HMS Rattler, 12. června 1845]. Datum <span class="text-date">4. června</span> potvrzuje i popisek akvarelu na [http://www.spri.cam.ac.uk/museum/catalogue/article/n972/ stránkách muzea Scottova polárního institutu v <span class="name-place">Cambridgi</span>]. <span class="name-person">Cyriax</span> přesné datum neuvádí.

<small>K nejasnostem ohledně data rozlučky parníků <span class="name-ship">Rattler</span> a <span class="name-ship">Blazer</span>: Dopis <span class="name-person">Jamese Fitzjamese</span> (ve formě deníku), který vyšel v časopise The Nautical Magazine, je datován <span class="text-date">8. června 1845</span>. V úvodu textu <span class="name-person">Fitzjames</span> píše: "The steamers <span class="name-ship">Roller</span> and <span class="name-ship">Blazer</span> left us at noon yesterday near the <span class="name-place">Island of Rona</span> seventy or eighty miles from <span class="name-place">Stromness</span>". Z toho by vyplývalo, že jde o poledne <span class="text-date">7. června</span>. Nicméně deník pokračuje dále datem <span class="text-date">6. června</span> a k <span class="text-date">7. červnu</span> <span class="name-person">Fitzjames</span> mj. píše: "There is nothing in this day's journal that will interest or amuse you at all events and I am not in a humour for describing any more messmates." Pokud předpokládáme, že deník byl psán chronologicky, pak první explicitně nedatovaný text v deníku je psán <span class="text-date">5. června</span> a zmínky o "včerejšku" se vztahují k <span class="text-date">4. červnu</span>. Tento výklad podporuje i okolnost, že po odplutí parníků si důstojníci <span class="name-ship">Erebu</span> připili na zdraví <span class="name-person">lady Franklinové</span> a Franklinovy dcery, protože ta měla narozeniny. <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA158#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), ss. 158-160]</ref> <span class="name-person">[[Eleanora Isabella Franklinová]]</span> se narodila <span class="text-date">3. června</span> <ref>[http://en.wikipedia.org/wiki/Eleanor_Anne_Porden|Wikipedia: Eleanor Anne Porden]</ref>; přípitek o den později dává větší smysl než přípitek o 4 dny později. Nutno dodat, že zápisy v deníku pokračují i po <span class="text-date">8. červnu</span> - není tedy příliš jasné, jaký význam mělo datum dopisu (není vůbec chybné, ať už v originále či v tištěné verzi, a nemá být <span class="text-date">5.</span> místo <span class="text-date">8. června</span>?; existuje originální exemplář dopisu? - záměna psané pětky za osmičku při čtení není jistě nemožná). Navíc průvodní text v časopise The Leader, kde byl deník poprvé otištěn (jméno autora, tedy <span class="name-person">Jamese Fitzjamese</span>, však bylo utajeno!), explicitně uvádí, že deník začíná <span class="text-date">5. června</span> <ref>[http://ncse-viewpoint.cch.kcl.ac.uk/|The Leader, svazek 3 (1852), číslo 94, s. 32]</ref>.</small>

V dalším textu vycházím z předpokladu, že dopis/deník <span class="name-person">Jamese Fitzjamese</span> ve skutečnosti začíná <span class="text-date">5. června</span>.

Kapitáni parníků před odplutím převzali dopisy členů expedice a parníky poté propluly těsně podél <span class="name-ship">Erebu</span> a následně <span class="name-ship">Terroru</span>, přičemž si posádky lodí navzájem provolávaly slávu. <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA158#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), ss. 158-159]</ref>

<span class="text-date">5. června</span> kolem desáté hodiny večerní se <span class="name-ship">Erebus</span> nacházel na 60°0' s.š. a 9°30' z.d. ([http://goo.gl/maps/Tgl3d poloha na Google Maps]). <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA158#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 158]</ref>

<span class="name-person">James Fitzjames</span> uvádí, že dopravní loď musela plout se skasanými plachtami, jinak by snadno předehnala <span class="name-ship">Erebus</span> a <span class="name-ship">Terror</span>. <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA159#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 159]</ref>

<span class="text-date">6. června</span> seznámil <span class="name-person">John Franklin</span> <span class="name-person">Fitzjamese</span> s tou částí instrukcí, které obdržel pro expedici, jež se týkala cílů výpravy a nutnosti "pozorovat v neznámých oblastech, které se chystáme navštívit, vše od blechy po velrybu". <span class="name-person">Franklin</span> pověřil <span class="name-person">Fitzjamese</span> vedením magnetických pozorování. <span class="name-person">Franklin</span> poté sdělil všem důstojníkům, že po návratu do <span class="name-place">Anglie</span> si od nich vyžádá veškeré jejich poznámky, deníky, nákresy apod. <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA159#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 159-160]</ref>

Téhož dne při večer <span class="name-person">sir John</span> vysvětlil důstojníkům, že očekává, že se jim podaří proplout ledem u amerického pobřeží a vyjádřil svou nevíru v existenci otevřeného polárního moře na severu. (Vzhledem k tomu, že pátrání po Franklinově výpravě se dlouho soustřeďovala právě na severní směr – <span class="name-place">[[Wellingtonův kanál]]</span>, je to velmi zajímavá poznámka). Dále <span class="name-person">Franklin</span> vyslovil názor, že by bylo možné dosáhnout severní pól pochodem po ledě, kdyby se přezimovalo na <span class="name-place">Špicberkách</span> a vyrazilo na jaře dříve, než led začne tát. <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA160#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 160]</ref>

<span class="text-date">8. června</span> spatřila Franklinova výprava "loď z <span class="name-place">[http://en.wikipedia.org/wiki/Peterhead Peterheadu]</span>" (přístav na severovýchodě <span class="name-place">Skotska</span>). V devět večer se flotila nacházela na 62° s.š. <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA160#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 160]</ref>

<span class="text-date">12. června</span> večer se Franklinova flotila nacházela "pouze šest mil od Islandu - jižně od něj".  <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA162#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 162]</ref>

<span class="text-date">14. června</span> v 11 hodin večer pluly lodě v husté mlze rychlostí 7 a 1/4 uzlu, <span class="name-ship">Erebus</span> uprostřed. Držely se blízko sebe v obavě, že se ztratí z dohledu. <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA162#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 162]</ref>

<span class="text-date">16. června</span> po snídani navštívil <span class="name-person">Fitzjames</span> <span class="name-ship">Terror</span>, aby s <span class="name-person">Francisem Crozierem</span> konzultoval svá pozorování učiněná "Foxem" (přístroj na měření magnetické inklinace, vynalezený <span class="name-person">Crozierem</span>). <span class="name-person">Crozier</span>, první důstojník <span class="name-ship">Terroru</span> <span class="name-person">[[Edward Little]]</span> a "agent" dopravní lodi <span class="name-ship">Barreto Junior</span> <span class="name-person">[[Edward Griffiths]]</span> povečeřeli na palubě <span class="name-ship">Erebu</span> se <span class="name-person">sirem Johnem</span>. <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA163#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 163]</ref>

<span class="text-date">19. června</span> o půlnoci udává <span class="name-person">Fitzjames</span>, že se nacházejí 140 či 150 mil od <span class="name-place">[http://en.wikipedia.org/wiki/Cape_Farewell,_Greenland mysu Farewell]</span> (nejjižnější výběžek <span class="name-place">Grónska</span>). <span class="name-person">Fitzjames</span> popisuje silný vítr, který vál ten den, a že sotva přesvědčil <span class="name-person">Franklina</span>, aby skasaly některé plachty. Stejnou "stížnost" na <span class="name-person">Franklinovu</span> neochotu "skasat plachty" opakuje <span class="name-person">Fitzjames</span> v dopise z <span class="text-date">1. července</span>, když vzpomíná na tento úsek cesty. <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA163#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 163]</ref> a <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA198#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 198]</ref>

<span class="text-date">21. června</span> se (podle dopisu z <span class="text-date">1. července</span>) lodě nacházely 134 mil východně od <span class="name-place">mysu Farewell</span>. <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA198#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 198]</ref>

<span class="text-date">24. června</span> lodě Franklinovy výpravy postupně změnily kurs na sever. V poledne se měl <span class="name-place">[http://en.wikipedia.org/wiki/Cape_Desolation mys Desolation]</span> (mys na jihozápadním pobřeží <span class="name-place">Grónska</span>, poloha na [http://goo.gl/maps/eeu94 Google Maps]) nacházet 90 mil směrem na východ, takže lodě již byly v <span class="name-place">[[Davisův průliv|Davisově průlivu]]</span> (ale posádky mys nespatřily). Opička přítomná na palubě <span class="name-ship">Erebu</span> si ten den poprvé oblékla šaty, které pro ni připravili námořníci... <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA163#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), ss. 163-164]</ref> V dopise z <span class="text-date">1. července</span> udává <span class="name-person">Fitzjames</span>, že tento den se lodě nacházely v <span class="name-place">Davisově úžině</span> na 69°36'' s.š., což je nesmysl - jde o zeměpisnou šířku <span class="name-place">Disko Bay</span>, ke které flotila dopluje až o 10 dní později. Není jasné, zda jde o Fitzjamesův omyl, chybné čtení originálu či tiskovou chybu. <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA198#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 198]</ref>

<span class="text-date">25. června</span> ve 11 hodin večer se Franklinova flotila nacházela na 63° s.š., poblíž místa "označeného na mapě jako <span class="name-place">Lichtenfells</span>" (správně zřejmě <span class="name-place">[http://en.wikipedia.org/wiki/Lichtenfels,_Greenland Lichtenfels]</span>, původně misie Moravských bratří). <span class="name-person">Fitzjames</span> v deníku popisuje první setkání s ledovcem. <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA164#v=onepage&q&f=false The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 164]</ref>

<span class="text-date">26. června</span> na palubě <span class="name-ship">Erebu</span> obědval kapitán <span class="name-ship">Terroru</span> <span class="name-person">Crozier</span> a důstojník <span class="name-ship">Terroru</span> <span class="name-person">George Henry Hodgson</span>, který "vypadal velmi nemocně". Nemoc ani její příznaky <span class="name-person">Fitzjames</span> nespecifikuje. Lodě se tou dobou plavily cca 20 mil od grónského pobřeží. <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA195#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 195]</ref>

<span class="text-date">27. června</span> ráno k <span class="name-ship">Erebu</span> připlula rybářská briga (dvoustěžňová loď). Její velitel, pocházející ze <span class="name-place">Shetland</span>, vystoupil na <span class="name-ship">Erebus</span> pozdravit svého kamaráda - onoho námořníka, který se ve <span class="name-place">Stromness</span> bez povolení vzdálil za svou ženou. Lodě dosáhly 64° s.š. a v mlze se ztratila dopravní loď <span class="name-ship">Barreto Junior</span>. <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA195#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 195]</ref>

<span class="text-date">29. června</span> večer se <span class="name-person">Fitzjames</span> vydal na <span class="name-ship">Terror</span> a shledal <span class="name-person">Hodgsona</span> v lepším stavu. <span class="name-ship">Erebus</span> a <span class="name-ship">Terror</span> se opět shledaly s dopravní lodí (z formulace není zcela jasné, zda <span class="text-date">29.</span> či již <span class="text-date">28. června</span>) a dánská briga (není jasné, zda jde o touž brigu, se kterou se setkali <span class="text-date">27. června</span>) se nacházela blízko Franklinovy flotily. <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA195#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 195]</ref>

<span class="text-date">30. června</span> v šest hodin večer překročila flotila severní polární kruh (66° 30' s.š.). <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA196#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 196]</ref> 

Z tohoto dne rovněž pochází jediná do moře hozená "zpráva v láhvi", resp. v měděném válci, která byla nalezena. Zpráva na předtištěném formuláři udává zeměpisnou šířku <span class="name-ship">Erebu</span> 66° 0' 0<nowiki>''</nowiki> a délku 54° 20' (pochopitelně západní délky). Zbylý text je stručný <q>"Ve společnosti H.M.S. Terror a dopravní lodi Barreto Junior - Pobřeží Grónska asi 35 mil - Vše v pořádku. JOHN FRANKLIN, kapitán. Ve společnosti dánské brigy."</q><ref>Originál zprávy byl roce 2020 znovu nalezen v britském archivu, viz [https://visionsnorth.blogspot.com/2020/02/the-three-franklin-records.html článek Russella Pottera z 28. února 2020]</ref>

Zpráva byla nalezena <span class="text-date">14. července 1849</span> poblíž <span class="name-place">Egedesminde</span> (dnes <span class="name-place">[http://en.wikipedia.org/wiki/Aasiaat Aasiaat]</span>) na západním pobřeží <span class="name-place">Grónska</span>, zhruba 150 mil od místa, kde byla vhozena do moře. Do <span class="name-place">Anglie</span> byla dopravena na podzim téhož roku a protože Franklinova výprava byla tou dobou již přes 4 roky nezvěstná, bylo značným zklamáním, že zpráva pocházela z tak časné fáze výpravy. <ref>Richard J. Cyriax: [[Sir John Franklin's Last Arctic Expedition]] (1939), ss. 59-61</ref>

<span class="text-date">1. července</span> v jedenáct hodin večer se lodě nacházely na 68° s.š. <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA198#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 198]</ref>

<span class="text-date">2. července</span> se flotila nacházela v ústí zátoky Disko a pozdravila dánskou vlajku vztyčenou u [http://www.geographic.org/geographic_names/name.php?uni=-2894712&fid=1990&c=greenland osady Lievely] na severní straně vjezdu do zátoky a mířila k [http://www.geographic.org/geographic_names/name.php?uni=-2898820&fid=1984&c=greenland Whale Fish Islands], kde měly být přeloženy zásoby z dopravní lodi na Erebus a Terror. V 10 hodin večer byly od těchto ostrovů Franklinovy lodě vzdáleny 18 mil.  <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA196#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 196]</ref>

<span class="text-date">3. července</span> flotila ztratila den hledáním <span class="name-place">Whale Fish Islands</span>, když doplula až na konec zátoky (k <span class="name-place">Waighut Channel</span> [?]; v dopise z  <span class="text-date">10. července</span> hovoří <span class="name-person">Fitzjames</span> o "<span class="name-place">ústí Waigaalu</span>" - opět není jasné, čí chybou vznikly tyto rozdíly v transkripci názvu). Ukázalo se, že kapitán <span class="name-person">Crozier</span> o chybě věděl, ale domníval se (resp. tak to vysvětlil večer <span class="name-person">Fitzjamesovi</span>, když tento navštívil <span class="name-ship">Terror</span>), že flotila změnila cíl plavby.  <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA197#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 197]</ref> a <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA198#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 198]</ref>. V dopise z <span class="text-date">10. července</span> <span class="name-person">Fitzjames</span> uvádí, že měli "dvě mapy, z nichž jedna byla špatná a druhá ne moc dobrá". <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA199#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 199]</ref>

<span class="text-date">4. července</span> ve tři ráno <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA199#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 199]</ref> lodě konečně nalezly <span class="name-place">Whale Fish Islands</span>, které ovšem kapitán <span class="name-person">Crozier</span>, který je před lety navštívil, nepoznal (kvůli chybějícímu vlajkovému stožáru na kopci). Definitivní jistotu o totožnosti ostrovů získal až "<span class="name-person">Levescomte</span>" (zjevně [[H. T. D. Les Vesconte]]), kterého ve člunu vyslali ostrovy prozkoumat. Eskymáci v kánoích poté zavedli lodě na bezpečné kotviště mezi skalami. <span class="name-person">Fitzjames</span> týž den začal provádět na <span class="name-place">Boat Island</span> magnetometrická pozorování s Foxem. <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA197#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 197]</ref>

<span class="text-date">6. července</span> dorazil z <span class="name-place">Lievely</span> Dán, který posádky informoval, že letos je jedna z nejmírnějších sezón a nejčasnější léto, které pamatuje, a že moře je leduprosté odsud až k <span class="name-place">Lancasterské úžině</span>. Tuto informaci si však adresátka dopisu měla nechat pro sebe, protože si <span class="name-person">sir Franklin</span> nepřál, aby lidé v <span class="name-place">Anglii</span> chovali přehnaná očekávání ohledně úspěchu expedice vzhledem k příznivému počasí. <span class="name-person">Fitzjames</span> v dopise vyjádřil názor, že by výprava mohla proplout <span class="name-place">Severozápadním průjezdem</span> již tento rok. Nicméně přál by si, aby museli přezimovat, kvůli magnetickým pozorováním. <span class="name-person">Fitzjames</span> tento den dále předpokládal, že <span class="name-ship">Erebus</span> a <span class="name-ship">Terror</span> vyrazí na sever <span class="text-date">9. či 10. června</span> a pochvaloval si spolupráci s "<span class="name-person">Levescomtem</span>". <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA197#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 197]</ref>

Během pobytu u <span class="name-place">Whale Fish Island</span> strávil <span class="name-person">Fitzjames</span> podle svých vlastních slov většinu času v magnetických observatořích na <span class="name-place">Boat Island</span>. Počasí bylo vynikající, ledovců kolem stovky, komáři kousali neustále... Práce s překládáním nákladu z dopravní lodi na <span class="name-ship">Erebus</span> a <span class="name-ship">Terror</span> však trvala déle, než počítali: původně měla být hotova během dvou až tří dnů, ale 10. <span class="text-date">července</span> <span class="name-person">Fitzjames</span> doufá, že budou hotovi týž den večer, otočí lodě <span class="text-date">11. července</span> a <span class="text-date">12. července</span> ráno vyplují. Na překládání nákladu přitom posádky pracovaly od 4 hodin ráno do 6 hodin večer.

<span class="name-person">Fitzjames</span> týž den, tedy <span class="text-date">10. července</span>, popisuje ponor naloženého <span class="name-ship">Erebu</span> jako "velmi hluboký" a <span class="name-ship">Terroru</span> jako "nebezpečně hluboký", přičemž paluba <span class="name-ship">Terroru</span> je navíc plná uhlí, takže do podpalubí neproniká světlíky žádné světlo. Ale, píše s optimismem <span class="name-person">Fitzjames</span>, "vyrážíme se zásobami na tři roky a [parním] ''strojem''" (zvýraznil <span class="name-person">Fitzjames</span>).

A dál z něj doslova tryská optimismus: "Nedokážete si představit, jak jsme všichni šťastní. <span class="name-person">Sir John [Franklin]</span> je perfektní (...) jestliže se nedostaneme na druhou stranu, nebude to naše chyba. Uvědomuji si ale, že i v případě, že existuje vhodný průjezd, je naprostá loterie, jaké počasí budeme mít a jestli budeme na správných místech ve správných chvílích. Mám rád <span class="name-person">Croziera</span>, je to ten nejneúnavnější muž a dobrý pozorovatel, přesně vhodný na jeho místo, řekl bych."

<span class="name-person">Fitzjames</span> dále popisuje úmysl posádky připít si na zdraví <span class="name-person">sira Johna [Barrowa]</span> ve chvíli, kdy vplují do <span class="name-place">Beringovy úžiny</span>. Současně upozorňuje, že pokud proplují <span class="name-place">Severozápadním průjezdem</span> ještě letos, budou muset někde vyložit část nákladu, protože plavba <span class="name-place">Tichým oceánem</span> s takto naloženými loděmi by byla nebezpečná. A slibuje adresátce, že pokud někde potkají velrybářskou loď, pošle adresátce tohoto dopisu pár řádek. Jak víme, lodě Franklinovy expedice se setkaly s nejméně dvěma velrybářskými loděmi koncem <span class="text-date">července 1845</span>; žádný z členů jejich posádek však neposlal nikomu ani řádku. <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA200#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 200]</ref>

<span class="name-person">John Irving</span> v dopise z "pravděpodobně" (?) <span class="text-date">10. července</span> uvádí, že pouze 3 býci na palubě dopravní lodi přežili cestu, ale že expedice stejně vyráží s kompletními zásobami na 3 roky. Poslední týden v <span class="text-date">září (1845)</span> lodě výpravy zakotví k přezimování. <ref>[[Lieut. John Irving, R.N. of H.M.S. "Terror" in Sir John Franklin's last expedition to the Arctic regions: a memorial sketch with letters]] (1881), s. 123</ref>

<span class="name-person">Irving</span> v dopise zaslal své švagrové i malou mapu polárních oblastí, kde vyznačil dosavadní cestu lodí expedice červeně a tečkovaně plánovanou trasu. Lze předpokládat, že trasa odpovídala slovnímu popisu, který za zmínkou o mapě následuje: "Doufáme, že dosáhneme <span class="name-place">Melvillova ostrova</span> před koncem září a strávíme zimu tam, a pokusíme se dosáhnout <span class="name-place">Beringovu úžinu</span> následující léto. Pokud led dostatečně neroztaje nebo pokud místo na moře narazíme na zemi, budeme muset znovu přezimovat a buď pokračovat nebo se vrátit třetí léto." 

A <span class="name-person">Irving</span> nechtěně předpovídá osud Franklinovy expedice, když vzápětí píše: "Předchozí expedice byly zastaveny bariérou ledu tak tlustou a pevnou, že léto, které trvá pouze 10 týdnů, uplynulo aniž tento led rozpustilo." <ref>[[Lieut. John Irving, R.N. of H.M.S. "Terror" in Sir John Franklin's last expedition to the Arctic regions: a memorial sketch with letters]] (1881), s. 125</ref> V jedné takové bariéře lodě expedice o rok později beznadějně uváznou...

To ovšem <span class="name-person">Irving</span> netuší a stejně jako <span class="name-person">Fitzjames</span> hýří optimismem: Jejich výprava může stavět na zkušenostech předchozích expedic, nebude zbytečně hledat cestu tam, kde je na mapách již zakreslena pevnina. Mají s sebou knihovnu čítající 1200 svazků nejlepších knih, takže se nebudou v zimě nudit. Zatímco budou lodě zamrzlé v ledu, budou prozkoumávat okolí pěšími výpravami. Zásoby budou doplňovat lovem a kdykoli bude možné postoupit třeba jen o míli, budou prořezávat led. Budou mít školu pro mužstvo a jejich kapitán slouží v neděli mši. <ref>[[Lieut. John Irving, R.N. of H.M.S. "Terror" in Sir John Franklin's last expedition to the Arctic regions: a memorial sketch with letters]] (1881), ss. 125-127</ref>
 
<span class="text-date">11. července</span> v poledne bylo konečně dokončeno vykládání dopravní lodi <span class="name-ship">Barreto Junior</span>. Naložený <span class="name-ship">Erebus</span> se nořil 17 stop 4 palce. <span class="name-person">Fitzjames</span> v dopisech vyjadřuje předpoklad, že dopravní loď i <span class="name-ship">Erebus</span> a <span class="name-place">Terror</span> vyrazí z <span class="name-place">Disko Bay</span> příští den, <span class="text-date">12. července</span>, večer. Pokud o něm nebudou do příštího června žádné zprávy, mají mu být dopisy adresovány do <span class="name-place">Petropavlovska</span> ([http://cs.wikipedia.org/wiki/Petropavlovsk-Kam%C4%8Datskij Petropavlovsk-Kamčatskij]) na <span class="name-place">Kamčatce</span> přes <span class="name-place">Petrohrad</span>... <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA200#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), ss. 200-201]</ref>

'''''Pokračování na stránce [[Známá fakta o osudech expedice po odplutí z Disko Bay]]'''''

==Poznámka o měření času==
Zdá se, že hodiny v Fitzjamesově deníku jsou zřejmě udávány v londýnském čase. <span class="text-date">14. června 1845</span> totiž v deníku poznamenává: "... v deset hodin, což, vzhledem k rozdílu zeměpisných délek, odpovídá půl osmé v <span class="name-place">Londýně</span>". <ref>[http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA163#v=onepage&q&f=false|The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 163]</ref> Údaj, že v 10 hodin londýnského času se lodě nacházela v místě, kde skutečná denní doba byla cca půl osmé, odpovídá realitě. Případný opačný výklad, že v 10 hodin skutečného místního času bylo v <span class="name-place">Londýně</span> 7:30, možný není.

==Další informace==
Plavbu lodí Franklinovy expedice z <span class="name-place">Anglie</span> do <span class="name-place">Grónska</span> popisuje podrobně <span class="name-person">[[Richard J. Cyriax]]</span> v knize [[Sir John Franklin's Last Arctic Expedition]] (1939).

Dalším významným zdrojem jsou deníkové zápisky kapitána lodi <span class="name-ship">Erebus</span> <span class="name-person">[[James Fitzjames|Jamese Fitzjamese]]</span>, které vyšly např. v časopise The Nautical Magazine [http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&vq=artic%20matters&hl=cs&pg=PA158#v=onepage&q&f=false] a [http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&vq=artic%20matters&hl=cs&pg=PA195#v=onepage&q&f=false]. Dochovaly se i dopisy psané z Grónska některými dalšími členy Franklinovy expedice.

Z pohledu posádky lodi <span class="name-ship">Terror</span> popisuje plavbu <span class="name-person">John Irving</span> v dopisech, které vyšly v pamětní publikaci [[Lieut. John Irving, R.N. of H.M.S. "Terror" in Sir John Franklin's last expedition to the Arctic regions: a memorial sketch with letters]] (1881), jejímž editorem byl <span class="name-person">Benjamin Bell</span>.

* [http://www.pdavis.nl/ShowShip.php?id=137|Mid-Victorian RN vessel HMS Rattler] - Chronologický přehled osudů lodi Rattler

==Zdroje a poznámky==
<references/>

[[Kategorie:Osudy Franklinovy expedice]]
[[Kategorie:Projekt:Stránky s mapou]]