Henry (Harry) Duncan Spens Goodsir
Z Beta: Franklinova expedice
Harry Goodsir (3. listopadu 1819 - circa 1848) byl skotský lékař, který přispěl k průkopnické práci na buněčné teorii, kterou provedl jeho bratr John Goodsir. Sloužil jako chirurg a přírodovědec na nešťastné Franklinově expedici. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno, avšak podle soudní studie z roku 2011 kosterní pozůstatky, které byly dříve objeveny na Ostrově krále Viléma, možná patří Harrymu Goodsirovi.
Dětství a rodina
Henry Duncan Spies Goodsir (obecně známý jako "Harry") se narodil 3. listopadu 1819 v Anstrutheru ve skotské provincii Fife doktoru Johnu Goodsirovi (1782 - 1848), který byl praktický lékař v tomto městě. Jeho dědeček z otcovi strany doktor John Goodsir (1746 - 1816), byl praktickým lékařem v nedalekém městě Lower Largo. Tři Harryho bratři se stali praktickými lékaři. John Goodsir (1814 - 1867), jeho starší bratr, se stal profesorem anatomie na univerzitě v Edinburghu a průkopníkem doktríny, že buňky tvoří základ živých organismů. Jeho mladší bratr Robert (1824 - 1895) se kvalifikoval jako doktor medicíny na univerzitě v St. Andrews a Archibald (1826 - 1869) studoval v Edinburghu a získal titul člena Royal College of Surgeons of England.
Kariéra
Studoval medicínu v Edinburghu a stal se členem Královské lékařské společnosti. Po ukončení studia v roce 1840 získal licenci od Royal College of Surgeons of Edinburgh (LRCSEd). V srpnu 1843 získal po svém bratrovi Johnovi pozici konzervátora muzea RCSEd (Muzeum chirurgů). Pak odešel, aby se připojil k Franklinově expedici, následně jeho pozici získal jeho bratr Archibald.
Příspěvek k teorii buněk
V roce 1845 byl s bratrem Johnem spoluautorem knihy Anatomical a Patological Observations. Ta obsahovalo Johnovy nepublikované přednášky z let 1841-42 na The Royal College of Surgeons of Edinburgh (RCSEd), na které přidali některé ze svých vlastních zoologických, anatomických a patologických pozorování. Tři kapitoly, které dodal Harry, považoval John jako důkaz potvrzující své tvrzení o buněčné teorii. Právě tato kniha přinesla mezinárodní uznání pro Johna Goodsira.
Franklinova expedice
' Sir John Franklin, který se předtím účastnil třech expedic do Arktidy, vyrazil v roce 1845 na expedici, která měla objevit severozápadní průplav. Dispozici měl dvě osvědčené lodě HMS Erebus a HMS Terror. Na lodích sloužili čtyři lékaři: Stephen Stanley (chirurg) a Harry Goodsir (pomocný chirurg) na HMS Erebus a John Peddie (chirurg) a Alexander MacDonald (asistent chirurga) na HMS Terror. Ovšem Goodsir se účasnil expedice hlavně jako přírodovědec jeho pozorování a výzkumy mořských živočichů během plavby z Anglie do Grónska známé jako "On the anatomy of Forbesia" předal z ostrova Disko v Baffinově zálivu v červnu 1845 na doprovodné lodě. O pět let později byla jeho práce publikována, takže dílo přežilo svého tvůrce. Expedice byla naposledy viděna Evropany o měsíc později v červenci 1845. Goodsirův mladší bratr Robert se připojil ke dvěma expedicím, které se pokusily nalézt Franklinovu expedici. V roce 1849 se připojil k velrybářské výpravě pod velením skota Williama Pennyho, což bylo první z mnoha neúspěšných pokusů najít Franklina a jeho muže. Robert Goodsir napsal zprávu o této cestě: Arktická plavba do Baffinova zálivu a Lancasterského průlivu při hledání Sira Johna Franklina a jeho přátel (An Arctic voyage to Baffin's Bay and Lancaster Sound : in search of friends with Sir John Franklin). Znovu se připojil k Pennymu v roce 1850 jako chirurg na druhé záchranané expedici. Robert Goodsir získal titul doktora medicíny na Univerzitě v St Andrews v roce 1852. Lékařské praxi se však moc nevěnoval, často cestoval na Nový Zéland jako zlatokop a do Austrálie jako chovatel ovcí. Později se vrátil do Edinburgku kde zemřel v roce 1895 a byl pohřben na děkanském hřbitově.
Následný vědecký výzkum
Mezi lety 1859 a 1949 byly objeveny kosterní pozůstatky představující nejméně 30 jedinců na Ostrově krále Viléma a většina z nich byla pohřbena na místě. V roce 1869 americký průzkumník Charles Francis Hall byl naveden místním Inuitem na mělký hrob. Který obsahoval dobře zachovalé kosterní pozůstatky a fragmenty oděvu. Tyto pozůstatky byly repatriovány a pohřbeny pod pamětníkem Franklina na Greenwich Old Royal Naval College v Londýně. Kostra byla považována za pozůstatky důstojníka kvůli zbytkům hedvábné vesty, ve které bylo tělo oblečeno a kvůli zlatému zubu. Po prohlídce ostatků významním biologem Thomase Henryho Huxleyho dospěla admiralita k závěru, že kostra patřila Henrymu Le Vesconte, poručíka z HMS Erebus. Moderní vyšetření dobře zachovalé a poměrně úplné kostry mladého muže evropského původu z roku 2011 zahrnovalo rekonstrukci obličeje, která se shodovala tváří Harryho Goodsira z fotografie z roku 1845. Rozbory stroncia a izotopů kyslíku ze zubní skloviny naznacují že jedinec nepocházel z jihozápadní Anglie jako v případě poručíka Le Vesconte, ale pocházel z východního Skotska.
Externí odkazy
https://en.wikipedia.org/wiki/Harry_Goodsir#cite_note-11
Záhadný člen Franklinovy expedice - Článek na webu Českého rozhlasu z 14. 7. 2011 o analýze kosterních pozůstatků člena Franklinovy expedice (revize 20.5.2018)
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/15079165
https://www.livescience.com/13280-arctic-expedition-franklin-identification-skeleton.html