HMS Erebus
Z Beta: Franklinova expedice
Bombová loď třídy Hecla HMS Erebus byla navržena sirem Henry Peakem a postavena pro britské Královské námořnictvo v loděnicích v Pembroke ve Walesu v roce 1826. Od roku 1845 sloužila jako vlajková loď Franklinovy expedice. Potopila se na jihu Viktoriiny úžiny patrně v rozmezí let 1848-1850. Vrak Erebu byl nalezen kanadskou výpravou v roce 2014. Přesná poloha vraku je utajována kvůli jeho ochraně.
Její jméno pochází od boha věčné tmy Ereba (latinsky Erebus), [1] jehož jménem se nazývá i nejhlubší a nejtemnější oblast podsvětí v řecké mytologii.
Erebus byl vyzbrojen dvěma hmoždíři ráže 13 a 10 palců a deseti děly. [2]
Služba jako bombová loď
O osudech Erebu od spuštění na vodu v roce 1826 do jeho přidělení k antarktické expedici Jamese Rosse mi zatím není mnoho známo. Anglická wikipedie [3] uvádí, že k Antarktidě byl Erebus vyslán "po dvouleté službě ve Středozemním moři", což ovšem nevysvětluje jeho osudy během zbylých 10 či 11 let.
Antarktická expedice
V letech 1839 až 1843 byl Erebus - již jako výzkumná loď - vlajkovým plavidlem britské antarktické expedice pod velením Sira Jamese Clarka Rossa (druhou lodí této expedice byl Terror, kterému velel kapitán Francis Rawdon Moira Crozier). [4]
Přípravy na Franklinovu expedici
V roce 1845 byl Erebus v rámci příprav na Franklinovu expedici vybaven parním strojem a jeho trup zesílen železnými pláty. [5]
Přípravy Erebu a Terroru na plavbu Severozápadním průjezdem začaly 8. února 1845, kdy byly lodě odtaženy z Sheerness do Woolwiche, kde je krátce poté obhlédl John Franklin v doprovodu Jamese Clarka Rosse. (Franklin byl jmenován velitelem expedice 7. února a zjevně neztrácel čas.) K této dvojici se záhy připojil i budoucí kapitán Terroru Francis Crozier, který se ubytoval spolu s J. C. Rossem v Blackheathu na adrese 2 Eliot Place. [6]
Cyriax [7] o stavu lodí uvádí:
Obě lodě se vrátily z Rossovy výpravy ve výborném stavu, takže práce se zaměřily spíše na vylepšení než na opravy. Příď a boky do vzdálenosti 20 stop (cca 6 metrů) od přídě byly pobity kovovými pláty pro zvýšení odolnosti vůči ledu. Do kabin bylo instalováno horkovodní topení. Lodě měly trup natřený na černo, bílé stěžně a žluté "weather works".
Co přesně je "weather works", není zcela jasné ani dnešním rodilým anglickým mluvčím, viz reakce na dotaz na anglické wikipedii. Každopádně jde o část lodi nad vodní hladinou (tj. vystavenou počasí), ovšem ze samotného pojmu není jasné, zda je míněna vynořená část trupu či palubní nástavba.
Podrobně se problémem vzhledu lodí zabýval autor blogu Building HMS Terror. Ve svém článku [8] vysvětluje, že Cyriaxovo tvrzení o žlutých "weather works" bývá v současnosti chybně interpretováno jako žlutý pruh podél vnějšího boku lodi. Cyriax však informaci přejal o žlutých "weather works" přejal z knihy Ruperta T. Goulda "Oddities: A Book of Unexplained Facts" (1928), který v ní zase nepřesně cituje dokument Vessels in the North Atlantic z roku 1852. Ve skutečnosti mistr loďař O. Lang z loděnic ve Woolwichi 17. dubna 1852 doslova uvedl: "Sir John Franklin's ships, the 'Erebus' and 'Terror', were painted when they sailed, black on the outside, and weather works inside yellow".
Lodě tedy měly zřejmě žlutě natřenou vnitřní stranu hrazení paluby, nikoli vnější.
Autor blogu dále dospívá na základě dochovaných soudobých maleb lodí k závěru, že (ač o tom mistr loďař nepíše), měly Erebus i Terror na bocích bílý pruh obdobně jako jiné tehdejší lodě Královského námořnictva. Podle téhož autora bylo záďové zrcadlo (= rovná část zádi) patrně bílé a kormidlo černé.
Týž autor dále cituje The Times z 26. dubna 1845, podle nichž boky lodě pod hladinou nebyly pobity měděnými pláty, jak naznačuje obrázek v soudobých Illustrated London News.
Akvarel loučení Erebu a Terroru s vlečnými parníky 4. června 1845. Na obrázku je jasně vidět barevnost lodi.
Parní pohon
(... - bude doplněno ...)
Charles Richard Weld, pomocný tajemník Královské společnosti, ve své přednášce [9] v únoru 1850 uvedl, že při zkušební plavbě s lodním šroubem nedosáhl Erebus rychlosti ani 3 uzle, ačkoli byly vyzkoušeny všechny způsoby, jak rychlost zvýšit. Weld byl při této zkušební plavbě osobně na palubě Erebu, ale neuvádí ani místo, ani datum této plavby.
Franklinova expedice
Erebus a Terror vypluly z Anglie 19. května 1845 a naposledy byly bělochy spatřeny koncem srpna 1845 v Baffinově zátoce u Grónska. Zimu 1845/46 podle zpráv Franklinovy expedice i podle nálezů záchranných výprav strávily obě lodě u Beecheyho ostrova.
Podle zprávy zanechané Crozierem a Fitzjamesem na Ostrově krále Viléma obě lodě uvízly v ledu 28. května 1847 v poloze 70°5' s. š. a 98°23' z. d. a byly svými posádkami opuštěny (přesný důvod opuštění a stav lodí v oné době není znám) 22. dubna 1848 v poloze 5 leguí (cca 28 km) severoseverozápadně od bodu o souřadnicích 69°37'42" s. š. a 98°41' z. d.
Pátrání po lodích Franklinovy expedice
Nález vraku
Prozatím viz článek První nalezená Franklinova loď.
Související stránky
- Terror – druhá loď Franklinovy výpravy
- Bombové lodě
Externí odkazy
- HMS Erebus (1826) - článek na anglické wikipedii (revize 7.5.2012)
- Mid-Victorian RN vessel HMS Erebus - stručný přehled kariéry této lodě (revize 21.12.2013)
- Erebus 1845 - stručný popis konstrukce a kariéry této lodě v češtině (revize 26.10.2014)
- Erebus and Terror: The Antarctic Expedition 1839-1843, James Clark Ross - Popis Erebusu a Terroru a antarktické výpravy Jamese Rose (revize 4.11.2014)
- Hoisting Terror’s Colours - Podrobný článek o barevném nátěru lodí (revize 30.12.2014)
- Artifacts - The Franklin's expedition - Přehled předmětů vylovených z vraků lodí HMS Erebus a HMS Terror s fotografiemi a podrobným popisem. Na stránkách Parks Canada (revize 29.9.2018)
Zdroje a poznámky
- ↑ Erebos, Wikipedie
- ↑ HMS Erebus (1826), Wikipedia
- ↑ HMS Erebus (1826), Wikipedia
- ↑ James Clark Ross, Wikipedia
- ↑ HMS Erebus (1826), Wikipedia
- ↑ Richard J. Cyriax: Sir John Franklin's Last Arctic Expedition (1939), s. 38
- ↑ Richard J. Cyriax: Sir John Franklin's Last Arctic Expedition (1939), s. 39
- ↑ Hoisting Terror’s Colours (4. listopad 2013)
- ↑ Charles Richard Weld: Arctic Expeditions: A Lecture Delivered at the London Institution, February 6, 1850 (1850), s. 26