William Coppin

William Coppin (9. října 1805 – 17. dubna 1895) byl lodní kapitán, konstruktér lodí, vynálezce a majitel loděnic. V roce 1850 informoval lady Franklinovou o údajných viděních svých dětí, týkajících se místa, kde se nachází Franklinova výprava.

Životopis

William Coppin se narodil v přístavním městě Kinsale v hrabství Corke na jihu Irska.

Jako 17letý šel pracovat do loděnic svého příbuzného v městě St. John v kanadské provincii Nový Brunšvik. Jako dvacetiletý údajně "navrhl člun, který mohl sjíždět zamrzlé řeky" a ve 24 letech postavil svoji první loď.

V roce 1831 se jako kapitán lodi, kterou sám postavil na zakázku obchodníka s tropickým dřívím, plaví do Londonderry (dnes druhé největší město Severního Irska, běžně zvané Derry). Poté velí osobním lodím, plavícím se z Derry do Filadelfie (USA) a do Liverpoolu.

V roce 1839 kupuje Skiptonovy loděnice a jeho první loď, City of Derry, dosahuje rychlostní rekord v plavbě z Liverpoolu do indického Madrásu (104 dní). V roce 1840 začíná vyrábět parní stroje a kotle pro lodě. Coppin tou dobou zaměstnává na 500 lidí a jeho loděnice jsou největší v Irsku.

V červenci 1842 spustil na vodu do té doby největší parní loď světa a jednu z prvních, které byly poháněny lodním šroubem, Great Northern. Loď s výtlakem 1750 tun, délkou 220 stop a parním strojem o výkonu 370 koňských sil sice ohromila veřejnost, ale Coppin pro ni nenašel zákazníka a loď nakonec nechal sešrotovat.

Coppin se následně vedle stavby menších parních lodí (jednou z nich byl kolesový parník Lady Franklin) věnoval (od roku 1846) záchraně a opravě ztroskotaných lodí a do roku 1873, kdy ve věku 68 let odešel na odpočinek, jich zachránil a opravil na 140.

Mezi lety 1857 a 1881 si nechal patentovat nejméně 10 vynálezů.

Gerald Hasson, který sepsal historii loděnic v Derry , napsal o jeho povaze: Byl to muž plný nápadů, sršící energií a sebedůvěrou hraničící s arogancí.

Coppinova rodina

William Coppin měl se svou manželkou Dorou (? — 11.9.1866) 6 dětí: Johna (1836? – 1901), Anne (1840? – ?), Doru (1844? – ?), Luisu (7.9.1845 – 27.5.1849), Williama (1848? – ?) a Harrietu (1857 – 11.4.1859). , ,

V době, které se týká níže popsaný případ "zjevení" ohledně Franklinovy expedice, žila v domácnosti s Coppinovými rovněž švagrová, sestra Coppinovy manželky, která zřejmě pomáhala s péčí o děti.

Dcera Luisa, přezdívaná v rodině Weesy, zemřela ve věku 3 let a 8 měsíců na "gastrickou horečku" (gastric fever), možná na břišní tyfus.

"Zjevení" polohy Franklinovy výpravy

Upozornění: u dále popisovaných událostí je velmi obtížně ověřit, co se skutečně stalo a co je úmyslná či neúmyslná nepravda.

Skewes a jeho kniha "Zjevení"

V roce 1889 vydal Joseph Henry Skewes vikář v kostele Svaté Trojice v Liverpoolu a bývalý prezident "Liverpoolské asociace pro mentální vědy" (The Liverpool Mental Science Association) knihu Sir John Franklin: the true secret of the discovery of his fate: A "revelation": A little child shall lead them., tedy česky: "Sir John Franklin. Opravdové tajemství objevení jeho osudu. Zjevení. Malé dítě je povede." V prvních třech kapitolách líčí značně bulvárním stylem dějiny hledání Severozápadního průjezdu včetně Franklinovy expedice a pátrání po ní. K jádru věci se Skewes dostává v kapitole čtvrté. Stručně shrnuto, tvrdí v ní následující:

Po smrti Weesy Coppinové se jejím sourozencům po dva roky zdálo, že je jejich zesnulá sestra stále s nimi. Bylo pro ni vždy prostřeno u stolu a občas ji její oblíbený nejmladší bratr William (tehdy rok starý) viděl stát u zdi tak zřetelně, že se k ní rozběhl a úderem o zeď se odřel. Někdy se místo její vlastní podoby objevovala také koule namodralého světla. "Vidět" zesnulou Weesy dokázali pouze její sourozenci a otec, nikoli její matka ani teta (matčina sestra).

Jednoho večera v srpnu 1849 (3 měsíce po smrti Weesy) sdělila Anna, její tehdy sedmiletá sestra, své tetě, že na zdi vidí nápis Mr. Mackay is dead. Pan Mackay byl rodinný známý, kterého měly děti rády, takže informace vzbudila v tetě zvědavost a druhého dne se nechala optat na zdraví páně Mackayovo. Posel se vrátil se zprávou, že pan Mackay tuto noc zemřel.

V říjnu 1849 jednoho večera teta požádala Annu, aby se Weesy, která byla opět "přítomna", zeptala, kde se nachází sir John Franklin (pátrání po jeho výpravě bylo tehdy celonárodním tématem) a jak by bylo možno se k němu dostat. Zjevení Weesy zmizelo a místnost zaplnila arktická scenérie (opět viditelná jen dětem): dvě lodi zamrzlé v ledu a téměř úplně pokryté sněhem. Ledem vedl k lodím kanál (z dalšího vyplývá, že je míněn průliv, nikoli trhlina v ledu). Anna se začala třást chladem. Scénu, ve formě plánku, Anna okamžitě s velkou chutí nakreslila.

Na protější stěně se dále objevila vysoká, zaoblená, ručně psaná a asi tři palce široká písmena, tvořící text: Erebus and Terror, Sir John Franklin, Lancaster Sound, Prince Regent Inlet, Point Victory, Victoria Channel.

Skewes dále pokračuje:

As to the channel, seen by and drawn on the chart, no such place, at this time, was known, much less marked on any chart, or map, of the Polar regions. Cognisant of this, and believing in the impossibility of such a place being in existence, the father, on examining his little daughter's chart, was incredulous as to its correctness, and particularly so, as to the channel, which was marked out as leading to the ice-enclosed ships.

Pokud se tyká kanálu [průlivu], viděného a nakresleného na plánku, v té době nebyl žádný takový znám, tím méně zakreslen na jakémkoli plánu či mapě polárních oblastí. Vědom si toho a nevěříce, že by takové místo mohlo existovat, otec, zkoumající plán své malé dcery, nevěřil v jeho správnost a zejména ne v existenci kanálu, který byl zakreslen jako vedoucí k lodím obklopeným ledem.

Z dalšího popisu v knize není zcela zřejmé, který "neznámý průliv" má autor na mysli (DOŘEŠIT - Peel Sound vs. Bellot Strait).

Na naléhání ženy a švagrové se v listopadu 1849 William Coppin nakonec rozhodl napsat o celém případu lady Franklinové a poslat jí plánek namalovaný jeho dcerou. Na poslední chvíli však usoudil, že by příběhu nikdo nevěřil, a dopis zůstal neodeslán.

V květnu 1850 se Coppin během svého pobytu v Liverpoolu přece jen rozhodl o zjevení Jane Franklinovou informovat (pod dojmem zpráv o chystané expedici vypravené lady Franklinovou). V té době převládal názor, že Erebus a Terror pokračovaly z Beecheyho ostrova na sever Wellingtonovým kanálem, protože cesta na jih/jihozápad byla v době pátrání po Franklinově výpravě zatarasená ledem, zatímco podle "zjevení" (a jak dnes víme, i ve skutečnosti) se Franklinovy lodě vydaly (přibližně) směrem na jih.

Setkání s lady Franklinovou popisuje Skewes takto:

Before he [Coppin] had given half of his narrative her Ladyship's countenance suddenly presented an almost super-human brightness, and she exclaimed, "It is all true! It is all true! Your children are right. Three months before Sir John set sail, we were sitting by the fire, when he said: 'Jane, recollect, if I find any difficulty I shall seek to return by the American Continent, and if I fail in that I shall go up by the Great Fish River, and so get to the Hudson Bay Territory.'"

Dříve než se [Coppin] dostal do poloviny svého líčení, vzezření lady nabylo téměř nadpozemské jasnosti a ona vykřikla: "Je to všechno pravda! Je to všechno pravda! Vaše děti mají pravdu. Tři měsíce před tím, než sir John odplul, jsme seděli u krbu a on mi řekl: 'Jane, pamatuj, jestli se dostanu do potíží, budu se snažit vrátit kolem amerického kontinentu, a pokud se mi to nepodaří, půjdu proti proudu Velké rybí řeky a tak se dostanu do teritoria Společnosti Hudsonova zálivu.'"

Skewesovy teorie o "mechanismu" "Zjevení"

V kapitole VII. Skewes podrobně rozebírá, čím podle jeho názoru "Zjevení" bylo, na kteroužto kapitolu hlubší zájemce o povahu údajného jevu odkazuji. Zde uveďme jen tři zásadní body:

• Zprávu o smrti Mackaye vysvětluje Skewes telepatií, neboť mezi Coppinovými dětmi a umírajícím existovalo přátelské pouto.
• Naopak zpráva o poloze Franklinovy výpravy je podle něj čistě nadpřirozená záležitost, dílo božské Prozřetelenosti, neboť mezi Coppinovými dětmi a posádkami Erebu a Terroru žádné zvláštní pouto nebylo.
• Zobrazením písmen/textů na zdi je dílo mysli "přijímajícího" (tedy Coppinovy dcery Anny), jeho zpracování přijaté informace. Není to (velmi volně řečeno jazykem dnešní doby) tak, že by "duch" promítal písmena na zeď.

Související stránky

• Role jasnovidců a médií v pátrání po Franklinově expedici‎‎
• Joseph Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate

Externí odkazy

• Annesley Maley, Mary McLaughlin: Captain William Coppin. Neptun's brightest star. The Foyle Civic Trust 1992. - Asi nejpodrobnější publikace věnovaná Coppinovi (revize 28.12.2017)
• William Coppin (1805 - 1895): Shipbuilder and surveyor - Portrét Coppina na webu Dictionary of Ulster Biography (revize 26.12.2017)
• Captain William Coppin 1805-1895: engineering entrepreneur, Derry Journal, 12.11.2010 - Článek o Coppinovi (revize 26.12.2017)
• Ralph Lloyd-Jones: Coppin, Louisa (1845–1849), 23.9.2004 - Základní informace o zesnulé dceři Williama Coppina a jejím údajném zjevení (revize 26.12.2017)
• Russell Potter: The Londonderry Vision, 17.4.2009 - Základní informace o záhrobním poselství Coppinova dítěte (revize 26.12.2017)
• Russell Potter: The Londonderry Vision, Redux, 7.6.2012 - Další informace o poselství z Londonderry (revize 26.12.2017)
• Russell Potter: The Writing on the Wall, 24.6.2012 - Jak přesně znělo poselství z Londonderry (revize 26.12.2017)
• Peter Carney: The writing's on the wall for little 'Weesy' Coppin (if my memory serves me right), 24.6.2012 - Jiný pohled na poselství z Londonderry včetně dalších informačních zdrojů (revize 26.12.2017)