Zobrazení zdroje stránky Role jasnovidců a médií v pátrání po Franklinově expedici

<div class="row">
  <div class="small-12 large-8 columns">
<!-- Hlavní sloupec -->
Téměř neznámou kapitolou pátrání po Franklinově expedici je angažmá jasnovidců a médií v pátrání po Franklinově expedici. Ve skutečnosti to není překvapující a v žádném případě to není důvod k posměchu našim předchůdcům z poloviny <span class="text-date">19. století</span>: i v současnosti se u mnoha záhadných zmizení přihlásí nějaký senzibil, který údajně ví, kde se hledaná osoba či dokonce letadlo nachází a dokonce o tom vycházejí nejen články<ref>[https://enigmaplus.cz/mohou-senzibilove-vyresit-kriminalni-pripad/ Jana Trnobranská. Mohou senzibilové vyřešit kriminální případ? EnigmaPlus.cz, 14.9.2017]</ref>, ale i knihy<ref>[https://www.amazon.com/Clairvoyant-Psychic-Predictions-Malaysia-airplane/dp/149936413X Dimitrinka Iv. Staikova. Clairvoyant/Psychic Predictions about the missing Malaysia airplane flight MH370: Psychic Predictions missing flight MH370+Psychic News 2013]</ref>.

V případě zmizení Franklinovy expedice je zajímavé, že většina "paranormálních" hlášení o její poloze a stavu pocházejí od jasnovidkyň a médií ženského pohlaví. Nepřekvapivé je, že drtivá většina těchto zpráv se ukázala jako nesprávná. Nejméně v jednom případě ("Zjevení z Londonderry") však takovéto poselství "z jiného světa" pravděpodobně ovlivnilo směr pátrání.

==Mesmerismus, jasnovidectví a spiritismus v 19. století==
[[Soubor:JohnFranklinBook1874.jpg|thumb|Sir John Franklin]]
Současný kanadský badatel <span class="name-person">W. Gillies Ross</span> ve svém článku "Clairvoyants and mediums search for Franklin" <ref>W. Gillies Ross: [http://www.ric.edu/faculty/rpotter/temp/clairvoyants.pdf Clairvoyants and mediums search for Franklin], Polar Record 39 (208): 1–18 (2003).</ref> uvádí, že v <span class="text-date">1. polovině 19. století</span> do <span class="name-place">Británie</span> pronikl "[https://cs.wikipedia.org/wiki/Biomagnetismus mesmerismus]", z dnešního pohledu pavědecký způsob léčení vynalezený Švýcarem <span class="name-person">Francem (či Friedrichem) Antonem Mesmerem</span> (<span class="text-date">1733-1815</span>). Hlavním nástrojem mesmerismu byla hypnóza, která byla kromě léčení používána i k vyvolání jasnovidectví. To je zde chápáno jako "schopnost vidět vzdálené předměty bez použití očí", kdy jasnovidci tvrdili, že jsou schopni (dnes bychom řekli virtuálně) cestovat na místo určené "mesmeristou" (hypnotizérem).

Ve <span class="name-place">Spojených státech</span> se v polovině <span class="text-date">19. století</span> rozmáhal spiritismus, údajná komunikace s duchy, o jehož rozmach se přičinily <span class="name-person">[https://en.wikipedia.org/wiki/Fox_sisters sestry Foxovy]</span> (z nichž jedna, <span class="name-person">Margaret</span>, se později stala ženou <span class="name-person">[[Elisha Kane|Elishy Kane]]</span>,  významného amerického pátrače po Franklinově expedici). <span class="name-person">Sestry Foxovy</span> v roce <span class="text-date">1888</span> přiznaly, že jejich spiritistické seance byly podvod<ref>[https://en.wikipedia.org/wiki/Fox_sisters#Confession English Wikipedia: Fox sisters]</ref>. V <span class="text-date">50. letech 19. století</span> se spiritismus rozšířil i do Británie.

V roce <span class="text-date">1849</span> (<span class="name-person">W. G. Ross</span> cituje The Aberdeen Herald z <span class="text-date">14. 7. 1849</span>) se v britském tisku objevila výzva, že pokud některé osoby skutečně disponují takovými výjimečnými schopnostmi, měly by je využít i k praktickým účelům, například k objasnění osudu <span class="name-person">sira Johna Franklina</span>.

Ať už to bylo díky této výzvě či z jiných pohnutek, celá řada "jasnovidců" se skutečně pokusila určit polohu a osud Franklinovy expedice, ovšem, jak ukazuje následující přehled založený na zmíněném článku <span class="name-person">W. G. Rosse</span>, bez valných úspěchů.

==Lady Franklinová a jasnovidci==
[[Soubor:Sir Francis Leopold McClintock by Stephen Pearce.jpg|thumb|Sir Leopold McClintock na portrétu z roku 1856]]
Kontradmirál <span class="name-person">[[Leopold McClintock]]</span> se ve své odmítavé reakci k "Zjevení z Londonderry" (viz dále) vyslovil i obecně k otázce "nadpřirozených zjevení" týkajících se Franklinovy výpravy:
<blockquote lang="en">In the early days of the Franklin search there were clairvoyants, visions, dreams, and revelations in the greatest abundance — a large number came from America. They 'saw' Franklin's ships in all parts of the Artic regions, nor did those spirit manifestations cease so long as doubt remained. In 1858 one such oracle gave the date of Franklin death as being May 2nd of that year – about eleven years after his actual death. Lady Franklin was deluged with these 'revelations'. She courteously listened to all, but was influenced by none of them. There was no sort of mystery or secrecy observed about any of them. I have yet to learn that anyone attached the slightest value to any of them, and least of all the practical people who shared in either the counsels of the Artic commanders or in the confidence of Lady Franklin;<ref>[https://paperspast.natlib.govt.nz/newspapers/HBH18890924.2.18 Hawkes Bay Herald, Volume XXIV, Issue 8475, 24. září 1889]</ref></blockquote>

<blockquote>V počátcích pátrání po Franklinovi byl velký přebytek jasnovidců, vizí, snů a odhalení – velké množství přicházelo z Ameriky. 'Viděli' Franklinovy lodě ve všech částech Arktidy a tyto projevy duchů nepřestaly, dokud přetrvávaly pochyby [o osudu výpravy]. V roce 1858 jeden takový věštec [či věštkyně] udával datum Franklinovy smrti jako 2. května toho roku – asi 11 let po jeho skutečné smrti. Lady Franklinová byla zaplavena těmito 'odhaleními'. Zdvořile jim všem naslouchala, ale žádným nebyla ovlivněna. U žádného z nich nebyla žádná záhada či tajemství. Musím se teprve poučit, že by kdokoli dával sebemenší váhu kterémukoli z nich, a to nejméně ti praktičtí lidé, kteří se podíleli na poradách arktických velitelů nebo kteří se těšili důvěře lady Franklinové.</blockquote>

Se vší úctou k <span class="name-person">siru Clintockovi</span> je třeba říci, že jeho prohlášení není pravdivé. Níže je uvedeno několik příkladů, kdy <span class="name-person">lady Franklinová</span> a <span class="name-person">Sophie Cracroftová</span> pomoc osob s údajnými nadpřirozenými schopnostmi aktivně vyhledaly a přinejmenším v případě tzv. Zjevení z Londonderry měly sdělené informace velmi pravděpodobně alespoň částečný vliv na oblast pátrání.

==Jednotlivé případy==
Níže uvedený přehled je z drtivé části založen na zmíněném článku W. G. Rosse<ref>W. Gillies Ross: [http://www.ric.edu/faculty/rpotter/temp/clairvoyants.pdf Clairvoyants and mediums search for Franklin], Polar Record 39 (208): 1–18 (2003).</ref>, proto není článek u jednotlivých případů opakovaně citován. V některých případech jsou zprávy o jednotlivých případech doplněny o další informace a nové poznatky.

Ne všechny níže popisované případy jsou stejného druhu. V řadě případů jde o jasnovidectví ve smyslu výroků média uvedeného do mesmerické hypnózy, v jiných jde o kontakt s duchy, blíže nespecifikované vize či "projev božské Prozřetelnosti", přičemž názoru na klasifikaci případu se mohou různit. Také je důležité si uvědomit, že ne ve všech případech jde o víru v nějaké nadpřirozené jevy, naopak řada mesmeristů se snažila tyto jevy vysvětlit přírodními silami, např. "živočišným magnetismem".

===Ellen Dawsonová===
[[Soubor:Thomas Bock-Jane Lady Franklin-1838.jpg|thumb|Lady Franklinová navzdory tvrzení kontradmirála McClintocka neváhala hledat pomoci i u jasnovidců]]
<span class="name-person">Ellen Dawsonová</span> byla londýnská jasnovidkyně, kterou hypnotizoval <span class="name-person">J. Hands</span> a která proslula mj. vypátráním některých odcizených cenností.

V <span class="text-date">květnu 1849</span> švagr <span class="name-person">lady Franklinové</span>, <span class="name-person">Ashurst Majendie</span>, doprovodil <span class="name-person">Jane</span> a <span class="name-person">Sophii Cracroftovou</span> na seanci do Handsova domu. <span class="name-person">Ellen</span> odmítla přímo mluvit s <span class="name-person">lady Franklinovou</span>, neboť se údajně bála jí sdělit případné nepříjemné zprávy o osudu jejího manžela. <span class="name-person">Jane Franklinová</span> tak vyčkávala v jiné místnosti, zatímco <span class="name-person">Sophie</span> a <span class="name-person">Majendie</span> pozorovaly, jak <span class="name-person">Hands</span> uvedl <span class="name-person">Ellen</span> do transu. Poté jí <span class="name-person">Sophie</span> mohla klást otázky.

<span class="name-person">Ellen</span> v transu urazila dlouhou cestu a viděla dvě lodě obklopené ledem, na jejich palubě pak několik mužů, z nichž jeden připomínal <span class="name-person">sira Johna</span>. Nedaleko byly další dvě lodě, patrně z pátrací expedice <span class="name-person">Jamese Rosse</span>. Franklinovi muži měli k jídlu solené hovězí a suchary a byli cítit po brandy.

Při druhé návštěvě v <span class="text-date">listopadu 1849</span> <span class="name-person">Ellen</span> sdělila, že lodě jsou zablokovány ledem a nemohou se uvolnit bez pomoci jiné lodě. Nejlépe dosažitelná by výprava byla od západu (tedy zřejmě od <span class="name-place">Beringovy úžiny</span>). <span class="name-person">Franklin</span> byl prý stále naživu (ve skutečnosti byl již 2,5 roku mrtev) a výprava měla dostatek zásob.

Jak vidno, v podstatě veškeré informace o Franklinově expedici sdělené <span class="name-person">Ellen Dawsonovou</span> byly nepravdivé.

===Syn poručíka Morrisona===
<span class="name-person">Lady Franklinová</span> a <span class="name-person">Sophie Cracroftová</span> patrně v <span class="text-date">únoru 1850</span> navštívili poručíka <span class="name-person">[https://en.wikipedia.org/wiki/Richard_James_Morrison Richarda Jamese Morrisona]</span>, v astrologických kruzích známého jako <span class="name-person">Zadkiel</span>. Ten tvrdil, že jeho 13letý syn dokáže věštit z křišťálové koule, pomocí které navazuje spojení se dvěma duchy jmény Orion a Gego. Orion prý sdělil, že <span class="name-person">Franklin</span> je naživu, daří se mu dobře a vrací se domů z <q>Franklinova ostrova</q> na saních a <q>ledových člunech</q>. Údajný Franklinův ostrov se měl nacházet severozápadně od <span class="name-place">Mellvilova ostrova</span>, jeho zeměpisnou délku však Orion nebyl schopen sdělit. <span class="name-person">Morrisona</span> navštívily obě ženy patrně nejméně dvakrát.

Rovněž v tomto případě byly všechny informace o <span class="name-person">Franklinovi</span> nepravdivé.

V souvislosti s Franklinovou expedicí není bez zajímavosti, že v roce <span class="text-date">1863</span> <span class="name-person">Morrison</span> později vyhrál soudní spor s <span class="name-person">[[Edwardem Belcherem]]</span>, který velel expedici pátrající po Franklinovi v letech <span class="text-date">1852-54</span>. <span class="name-person">Belcher</span> označil <span class="name-person">Morrisona</span> za šarlatána, který vybírá peníze za věštění z křišťálové koule. <span class="name-person">Morrison</span> ho zažaloval kvůli urážce na cti. Spor sice vyhrál, ale jako odškodné získal jen jednu libru a nebyla mu přiznána úhrada nákladů řízení...<ref>[https://en.wikipedia.org/wiki/Richard_James_Morrison English Wikipedia: Richard James Morrison]</ref>

===Emma L.===
[[Soubor:William Gregory (1803-1858).jpg|thumb|Profesor William Gregory, propagátor mesmerismu]]
<span class="name-person">Emma L.</span> byla služebná v domě chirurga, lékárníka a později lékaře <span class="name-person">Josepha W. Haddocka</span> v <span class="name-place">Boltonu</span> v severozápadní Anglii (poblíž <span class="name-place">Manchesteru</span>). <span class="name-person">Haddock</span> se zajímal o mesmerismus a zjistil, že <span class="name-person">Emma</span> má v hypnóze jasnovidecké schopnosti. <span class="name-person">Haddock</span> s <span class="name-person">Emmo</span>u dosáhli jisté proslulosti díky několika vyřešeným případům krádeží a zmizelých osob.

V roce <span class="text-date">1849</span> byl <span class="name-person">Haddock</span> kontaktován kapitánem <span class="name-person">[[Alexander Maconochie|Alexandrem Maconochiem]]</span>, který sloužil jako Franklinův tajemník v době, kdy byl <span class="name-person">Franklin</span> guvernérem <span class="name-place">Tasmánie</span>. <span class="name-place">Maconochie</span> byl rodinným přítelem Franklinových, tajemníkem Královské zeměpisné společnosti a zajímal se o spiritismus.

<span class="name-person">Maconochie</span> se zřejmě již předtím pokoušel přispět k objasnění Franklinova osudu pomocí pařížských a londýnských jasnovidců. Neuspěl a nakonec v roce <span class="text-date">1849</span> kontaktoval <span class="name-person">Haddocka</span>, který mu sdělil, že pro "navázání kontaktu" <span class="name-person">Emmy</span> s <span class="name-person">Franklinem</span> je třeba ukázka Franklinova rukopisu. Tu <span class="name-person">Maconochie</span> dodal a celý rok, mezi <span class="text-date">21. zářím 1849</span> a <span class="name-person">15. zářím 1850</span> absolvoval seance s <span class="name-person">Emmou</span> (<span class="name-person">W. G. Ross</span> uvádí <q>tucet či více seancí</q>). <span class="name-person">Haddock</span> vyžadoval další informace o pátrání po Franklinovi a <span class="name-person">Maconochie</span> ho s pomocí kapitána <span class="name-person">[[W. A. B. Hamiltona]]</span>, druhého tajemníka Admirality, zásoboval mapami, zprávami a dopisy (patrně těmi zaslanými z <span class="name-place">Disko Bay</span>) důstojníků Franklinovy expedice.

<span class="name-person">Emma</span> během sezení s <span class="name-person">Maconochiem</span> udala postupně několik míst, kde se měli nacházet Franklinovi muži (v čele s údajně stále živým, ve skutečnosti již několik let mrtvým <span class="name-person">Franklinem</span>). Krom toho, že se dnes víme, že se tam expedice nenacházela, nebyly udané pozice resp. údajný pohyb výpravy mezi nimi ani logické, ani reálně možné (expedice by se musela přemisťovat neuvěřitelně rychle a nesmyslným směrem). <span class="name-person">Maconochie</span> přesto zprávami o Emminých vizích zásoboval v dopisech Admiralitu, kde byly ale zjevně přijímány velmi skepticky. Zdá se, že patrně <span class="name-person">Haddock</span> obratně využíval dodaných informací (např. popisů osob důstojníků různých expedici), aby je obratem vracel jako údajné Emminy vize.

<span class="name-person">Sophia Cracroftová</span> a <span class="name-person">lady Franklinová</span> Emminy informace zpočátku odmítaly. V roce <span class="text-date">1849</span> <span class="name-person">Sophia</span> napsala, že jde o <q>bizarní příběh</q>, který je dílem <q>chorobné představivosti nebo nadměrného nervového vzrušení</q>. Je možné, že <span class="name-person">Sophia</span> takto reagovala na Emminy vize těl pod sněhem, skákajících zvířat s černobílými pruhy, lesů, divokého dobytka a divokých mužů... Když však <span class="name-person">Emma</span> později téhož roku předpověděla. že se <span class="name-person">Franklin</span> vrací domů, byla <span class="name-person">Sophia</span> ochotna této zprávě věřit. Už v další vizi však <span class="name-person">Emma</span> umístila Franklinovu výpravu severně od <span class="name-place">Parryho ostrovů</span>, daleko severněji, než se do té doby nějaký Evropan dostal. Jak tuto zprávu <span class="name-person">Sophia</span> přijala, známo není.

<span class="name-person">Emma</span> měla vize o Franklinově expedici i v roce <span class="name-person">1851</span>, ačkoli ty již zřejmě nebyly hlášeny britské Admiralitě. <span class="name-person">[https://en.wikipedia.org/wiki/William_Gregory_(chemist) Profesor William Gregory]</span>, který mj. popularizoval mesmerismus v Británii, uvádí, že <span class="name-place">17. února 1851</span> Emma udala polohu lodí Austinovy expedice (pátrající po Franklinovi) na zeměpisné délce 95° 45' z.d. a Franklinových lodí sto mil západněji na 101° 45' z.d. Později se ukázalo, že udaná poloha Austinových lodí byla téměř přesná (Franklinových ovšem nikoli). V <span class="text-date">srpnu 1851</span> <span class="name-person">Gregory</span> konzultoval <span class="name-person">Emmu</span> a další nejmenovanou jasnovidkyni ohledně situace Franklinovy expedice. Ač o sobě navzájem nevěděly, obě se shodly, že <span class="name-person">Franklin</span> je naživu, ačkoli řada jeho mužů již zemřela, a lodě jsou zamrzlé v ledu.

S výjimkou určení zeměpisné délky lodí Austinovy expedice se ani <span class="name-person">Emma</span> nemůže ohledně zpráv o Franklinově expedice pochlubit žádným úspěchem.

===Jenny===
<span class="name-person">Jenny</span>, původem ze Skotska, byla služebná u manželského páru v <span class="name-place">Liverpoolu</span>. Na <span class="text-date">jaře 1850</span> (<span class="name-person">Jenny</span> bylo tehdy 20 let) se její domácí pán, amatérský mesmerista, uvolil předvést novinářům její jasnovidecké nadání v případu Franklinovy expedice.

<span class="name-person">Jenny</span> dlouho "cestovala" k lodím, které byly uvízlé v arktickém ledu již tři či čtyři roky. Na jejich palubě "viděla" <span class="name-person">sira Johna</span> s tuctem druhů. K jídlu měli rybí, ptačí a medvědí maso a také jim ještě zbyla část lodních zásob. V podpalubí byli další živí muži, ale někteří jiní zemřeli. <span class="name-person">Jenny</span> nechápala, proč se nepokusí dostat odtamtud pryč. <q>Jsou banda pitomých hlupáků,</q> vykřikla.

<span class="name-person">Jenny</span> rovněž "viděla" jiné lodě, snažící se dostat k <span class="name-person">Franklinovi</span>, a na pevnině tisíce mil daleko Eskymáky oblečené v kůžích <q>z divokých bestií</q>. Jenny také navrhla neortodoxní metodu, jak uvolnit <span class="name-ship">Erebus</span> a <span class="name-ship">Terror</span>: vyslat tři lodě naložené solí, která by rozpustila led. Na otázku, kam by měly tyto lodě plout, odpověděla, že <q>na okraj ledu</q> a tam již uvidí <span class="name-person">Franklina</span> (pokud by to tak skutečně bylo, bylo by rozpouštění ledu samozřejmě zbytečné: posádky by snadno přešly na záchrannou loď či lodi).

Na "zpáteční cestě" se <span class="name-person">Jenny</span> dostala do silné bouře, která zpomalila její návrat. Na otázku, zda tedy plachtí, odvětila, že ne, že letí vzduchem. Při letu se potkala s jinou ženou, pocházející z <span class="name-place">Londýna</span>, která byla na cestě za <span class="name-person">Franklinem</span>. <span class="name-person">W. G. Ross</span> podotýká, že na letové trase mezi <span class="name-place">Anglií</span> a Franklinovými loděmi byl zřejmě silný provoz.

Vzhledem k tomu, že <span class="name-ship">Jenny</span> polohu lodí udala jako 300, či 3000, ale možná jen 200 mil od pólu (žádný z údajů se neblížil pravdě) a jejich zeměpisná délka (odvozená z udaného místního času lodí) měla být zhruba 165° z.d. (což je daleko západněji, než kam lodi dorazily), musíme opět konstatovat, že Jenny poskytla zcela nepravdivé informace.

===Děvče kapitána Hudsona===
Velmi málo informací je známo o další jasnovidkyni z <span class="name-person">Liverpoolu</span>. Jak potvrzují nejen zdroje v článku <span class="name-person">W. G. Rosse</span>, ale i [https://netherton.huddersfield.exposed/2015/05/24/miss-challand-the-local-clairvoyant/ tento článek] o jiné(!) jasnovidkyni (viz též diskuse [http://www.rootschat.com/forum/index.php?topic=789938.0 zde]), v Liverpoolu působil v té době jakýsi <span class="name-person">kapitán Hudson</span>, rovněž mesmerista.

Hudsonova blíže neznámá jasnovidkyně patrně v <span class="text-date">dubnu 1850</span> měla vidění, ve kterém viděla <span class="name-person">Franklina</span> smutného, unaveného, vyčerpaného marnými nadějemi (patrně na uvolnění lodí z ledu). Jeho lodi, špinavé a otlučené, byly obklopené ledem, ale jeho muži statečně prořezávali led, aby postoupili na západ. Navzdory nejistotě byl <span class="name-person">Franklin</span> pevně přesvědčen, že dosáhne <span class="name-place">Anglie</span> za <q>šest měsíců a tři či čtyři (!) dny</q>. Expedice se setkala s domorodci , kteří byli <q>divocí, pitomí a nekomunikativní</q>. Žádná expedice Franklina podle jasnovidkyně nenajde (to byla pravda, zvláště se zřetelem k tomu, že byl tou dobou již téměř tři roky mrtev) a věštkyně se vyjádřila i velmi skepticky k budoucímu dopravnímu využití <span class="name-place">Severozápadního průjezdu</span>. Tvrzení, že průjezdem již <q>žádná loď nepropluje</q>, bylo sice přehnané, ale základní myšlenka o nevyužitelnosti <span class="name-place">Severozápadního průjezdu</span> jako dopravní cesty byla správná, nicméně známá již před tím, než <span class="name-place">Franklin</span> odplul.

===John Park===
[[Soubor:Fury_Bay_Beach.jpg|thumb|Fury Beach, místo, které údajně v transu navštívil John Park a setkal se tam s Franklinovou expedicí]]
Jakýsi <span class="name-person">William Reid</span> údajně <span class="text-date">22. dubna 1850</span> v <span class="name-place">Peterheadu</span> (přístavní město na východním pobřeží <span class="name-place">Skotska</span>) uvedl do mesmerického transu 22letého krejčího <span class="name-person">Johna Parka</span>. Ten "cestoval" na <span class="name-place">[[Fury Beach]]</span> (místo v <span class="name-place">[[Záliv prince Regenta|Zálivu prince Regenta]]</span>, kde <span class="name-person">[[William Edward Parry]]</span> v roce <span class="text-date">1825</span> zanechal svoji loď <span class="name-ship">[[HMS Fury]]</span>), kde nalezl expedici v dobrém stavu, kterak loví, rybaří, opravuje lodě a komunikuje s domorodci. Na zpáteční cestě navštívil v <span class="name-place">Baffinově zálivu</span> velrybářské lodě z <span class="name-place">Peterheadu</span>. Správné podrobné informace z těchto lodí měly zřejmě celé zprávě dodat punc pravdivosti, nicméně podle <span class="name-person">W. G. Rosse</span> v té době dotyčné lodi vůbec v udané oblasti nebyly. Celkově se zdá, že v tomto případě šlo o úmyslný podvod.

===James Smith===
Již zmíněný popularizátor mesmerismu v Británii <span class="name-person">profesor Gregory</span> ve své knize z roku <span class="text-date">1851</span> cituje dopis ministra s iniciálami <span class="name-person">P.H.</span> <span class="name-person">W. G. Ross</span> se ministra nepokouší identifikovat. Wikipedie uvádí [https://en.wikipedia.org/wiki/First_Russell_ministry seznam členů britské vlády v tomto období], ale ministr s těmito iniciálami zde není uveden (může jít o vlastní jméno některého z lordů; návrhy od čtenářů na jeho ztotožnění vítány)<ref><span class="name-person">Gustav Vávra</span> uvedený seznam prošel a žádného lorda s těmito iniciálami nenašel, V úvahu by připadal snad jen předseda sněmovny lordů, [https://en.wikipedia.org/wiki/Henry_Petty-Fitzmaurice,_3rd_Marquess_of_Lansdowne Henry Petty-Fitzmaurice], 3. markýz z Lansdowne, známý jako lord Henry Petty (pokud by tedy iniciály byly psány obráceně, tedy napřed příjmení, pak jméno). Další možným kandidátem je [https://en.wikipedia.org/wiki/Edmund_Parker,_2nd_Earl_of_Morley Edmund Henry Parker, 2nd Earl of Morley], pokud bychom použili jeho druhé jméno a příjmení, opět v obráceném pořadí.</ref>.

Zmíněný <span class="name-person">P.H.</span> prý v <span class="text-date">srpnu 1850</span> navštívil <span class="name-place">Whalsay</span> na <span class="name-place">Shetlandech</span> a vyzkoušel místního známého jasnovidce <span class="name-person">Jamese Smithe</span>. <span class="name-person">P.H.</span> sám byl <q>naprosto skeptický</q> k jasnovidectví a živočišnému magnetismu. Aby <span class="name-person">Smithe</span> vyzkoušel, položil mu několik otázek o sobě samém. <span class="name-person">Smith</span> v mesmerickém transu všechny otázky zodpověděl správně, takže se <span class="name-person">P.H.</span> rozhodl zeptat se na osud Franklinovy expedice.

<span class="name-person">Smith</span> poté "nalezl" <span class="name-ship">Erebus</span> a <span class="name-ship">Terror</span>, přičemž přečetl jména lodí na jejich zádi. Obě lodě byly uvízlé v ledu a ti na palubě byli naživu, ale sklíčení, protože měli malou naději, že se jejich lodě vyprostí. <span class="name-person">Smith</span> neudal žádné informace o poloze a <span class="name-person">P.H.</span> později litoval, že se nevyptával podrobněji.

I když je málo pravděpodobné, že ještě v roce <span class="text-date">1850</span> byla na palubě obou lodí nějaká posádka, zcela vyloučit to na základě současných poznatků nelze. Smithovy informace však byly natolik obecné, že nemohly ničím přispět k nalezení expedice.

===Jasnovidkyně z Melbourne===
[[Soubor:John Elliotson 1843 Punch Cartoon Mesmerism.jpg|thumb|Karikatura Johna Elliotsona, který hraje na hlavu, resp. mozek hypnotizované ženy jako na piáno.]]
Jednou z nevyjasněných otázek mezi mesmeristy bylo to, jaký je vliv vzdálenosti na schopnost jasnovidectví. V souvislosti s Franklinovou expedicí to byla velmi aktuální otázka, protože vzdálenost z <span class="name-place">Anglie</span> do oblasti <span class="name-place">[[Kanadské arktické soustroví|Kanadského arktického soustroví]]</span>, kde se nacházela Franklinova výprava, byla vzdušnou čarou kolem 5000 kilometrů.

Názor, že hypnotizované médium s jasnovidnými schopnostmi je schopno překonat i daleko větší vzdálenosti, podpořil dopis <span class="name-person">Dr. J. B. Motherwella</span> z <span class="name-place">Austrálie</span>, publikovaný v časopise [https://en.wikipedia.org/wiki/The_Zoist The Zoist], vydávaném britským mesmeristou, lékařem <span class="name-person">[https://en.wikipedia.org/wiki/John_Elliotson Johnem Elliotsonem]</span>. Motherwell podle dopisu v roce <span class="text-date">1850</span> ukázal ženě z <span class="name-place">Melbourne</span>, která měla jasnovidné schopnosti, Franklinův dopis z roku <span class="text-date">1838</span>. Žena byla následně schopna vylíčit různé příhody z Franklinovy kariéry v <span class="name-place">Tasmánii</span> (na což pochopitelně nebylo třeba jasnovidných schopností) a pak popsala plavbu <span class="name-ship">Erebu</span> a <span class="name-ship">Terroru</span>: <q>Vidím loď, ve které je sir John Franklin; jsou s ním další lodě; vyrážejí společně. Myslím, že jsou [lodě] tři nebo čtyři, a nyní plují; právě míjejí zemi, která je velmi vysoká... Vidím nyní zemi; je velmi nízká a zdá se obydlena domorodci, kteří se sbíhají, aby se podívali. Lodě se nyní dostávají blíže k sobě a vidím plout v moři ty velké bílé útesy; jsou to ledovce.</q>

Je evidentní, že výše uvedený popis je natolik vágní, že by se hodil na téměř jakoukoli arktickou lodní výpravu a k takovému popisu opravdu není třeba žádného jasnovidectví, stačilo si přečíst tehdejší novinové zprávy o Franklinově výpravě.

Přetištěný dopis neobsahuje žádné údaje o poloze, ale <span class="name-person">W. G. Ross</span> uvádí možnost, že <span class="name-person">Elliotson</span> případné údaje o poloze záměrně neotiskl, protože ač stoupenec mesmerismu, nepovažoval jasnovidectví za spolehlivou metodu pro určení polohy ztracené výpravy.

===Vize Parkera Snowa===
[[Soubor:Voyage of the Prince Albert Dangerous.jpg|thumb|Princ Albert v sevření ledu během své první plavby]]
Zástupce velitele na [[Forsythova výprava (1848-49)|první plavbě]] <span class="name-ship">[[Princ Albert|Prince Alberta]]</span>, <span class="name-person">[[Parker Snow]]</span>, měl údajně ve tři ráno <span class="text-date">7. ledna 1850</span> vizi, v níž viděl něco jako plastickou či živou mapu arktických oblastí mezi 90° a 100° západní délky. V ní viděl dvě lodě, zjevně opuštěné, jednu severozápadně od [[Victory Point|Victory Pointu]], druhou poblíž [[O'Reillyho ostrov]]a. Na <span class="name-place">Ostrově krále Viléma</span> viděl mrtvá těla a několik živých mužů a na několika místech na pevnině viděl malé skupiny pochodujících mužů. <span class="name-person">Franklina</span> nikde neviděl. <span class="name-person">Snow</span> pospíšil ke stolu a načrtl hrubou mapu toho, co viděl.

<span class="name-person">Snow</span> si nebyl jist povahou svého zážitku: zda šlo o živý sen, nebo zda si <q>namlouval, že to viděl</q> (<q lang="en">fancied I saw</q>). Každopádně, pod dojmem svého zážitku obratem napsal <span class="name-person">lady Franklinové</span> a navrhl vyslání stočlenné expedice do dané oblasti s tím, že by pátrací expedice vyrazila z <span class="name-place">Hudsonova zálivu</span>. Neuvedl však, že ho k tomu inspirovala jeho vize.

Svoji vizi zřejmě poprvé publikoval až v roce <span class="text-date">1893</span>, tedy po 43 letech. Na jednu stranu je údajná vize relativně velmi přesná (ačkoli není příliš pravděpodobné, že by zobrazovala aktuální stav k <span class="text-date">7. lednu 1850</span>). Na druhou stranu je neprokazatelné, že <span class="name-person">Snow</span> skutečně takovou vizi měl: stejně dobře by mohlo jít o dodatečný výmysl či prostě selhání paměti 76letého starce (<span class="name-person">Snow</span> zemřel o dva roky později, v roce <span class="text-date">1895</span>).

==="Zjevení" z Londonderry===
V roce <span class="text-date">1849</span> zesnulá čtyřletá dcera loďaře <span class="name-person">[[William Coppin|Williama Coppina]]</span> údajně zjevila své sestře <span class="name-person">Anně</span> polohu Franklinovy výpravy včetně plánku s polohou a trasou k lodím. To mělo ovlivnit [[Jane Franklinová|lady Franklinovou]] při určování oblastí pátrání pro výpravy, které ona vyslala a financovala, a vést ke konečnému nálezu místa vylodění výpravy na <span class="name-place">[[Victory Point|Victory Pointu]]</span>.

<span class="name-person">[[Leopold McClintock]]</span>, který velel výpravě, jež nalezla [[Zprávy na Ostrově krále Viléma|zprávy Franklinovy expedice]] a odhalila, že většina výpravy zahynula na <span class="name-place">[[Ostrov krále Viléma|Ostrově krále Viléma]]</span>, označil celou historku, popsanou v knize <span class="name-person">Josepha Henry Skewese</span> [[Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate]] z roku <span class="text-date">1889</span>, za vylhanou. I když Skewesova verze je značně přehnaná a zejména dodatečně mění lokalizaci Franklinovy výpravy, jak ji ze "zjevení" pochopil <span class="name-person">William Coppin</span>, jádro příběhu je pravdivé. <span class="name-person">[[Sophia Cracroftová]]</span>, neteř [[John Franklin|Johna Franklina]] a celoživotní spolupracovnice a přítelkyně v té době již zesnulé <span class="name-person">Jane Franklinové</span>, se ve spolupráci s <span class="name-person">McClintockem</span> patrně snažila celý případ ututlat.

Podrobně viz stránka [["Zjevení" z Londonderry]].

===Alfred Cridge===
[[Soubor:Goldner-tin-nmm2015.jpg|thumb|200px|Prázdná konzerva Franklinovy výpravy, dodaná Stephenem Goldnerem]]
<span class="name-person">Alfred Cridge</span>, muž z <span class="name-place">Halifaxu</span> v <span class="name-place">Novém Skotsku</span> (<span class="name-place">Kanada</span>), který se označoval za <q>píšící médium</q>, v <span class="text-date">únoru 1854</span> provedl seanci, při níž mu asistovala paní <span class="name-person">J. Johnsonová</span>. Klepáním se mu ozval duch a vyslovil své jméno: <span class="name-person">Sir John Franklin</span>. Následně ruka pana Cridge začala zapisovat sdělení od <span class="name-person">Franklina</span>, který sdělil důvody, proč nedokázal proplout <span class="name-place">Severozápadní průjezd</span>.

<span class="name-person">Franklin</span> jako hlavní příčinu neúspěchu označuje špatnou kvalitu potravin (konzerv), které vezl s sebou, kvůli níž musel vyslat velkou část mužů na lov, načež zbylé posádky nedokázaly zabránit rozdrcení lodí ledem během předčasného příchodu zimy. Tím byly zbaveni svého útočiště a všichni, kdo přežili, nakonec zahynuli zimou a hladem. Výsledkem jejich plavby byl objev <q>velkého úseku volného moře poblíž severního pólu</q>. Jejich další postup zastavila <q>bariéra ledu tři míle široká</q>, ale za ní viděli <q>do nedohledna se táhnoucí volné moře směrem k severu</q>. Pak se museli vydat na západ a hledat jinou cestu, načež na zpáteční (?) cestě byli rozdrceni ledem, jak popsáno výše.

<span class="name-person">Cridge</span> žádal ducha o nějaký důkaz, že je skutečně <span class="name-person">John Franklin</span>, ale duch ho neposkytl. Až několik měsíců po této seanci si <span class="name-person">Cridge</span> přečetl článek v časopise American Vegetarian, že konzervované maso dodané Admiralitě firmou v <span class="name-place">Čechách</span> (sic!; ve skutečnosti šlo patrně o konzervárnu v <span class="name-place">Rumunsku</span>, patřící <span class="name-person">[[Stephen Goldner|Stephenu Goldnerovi]]</span>) bylo katastrofální kvality a že Franklinova expedice dostala část zásob od stejné firmy. <span class="name-person">Cridge</span> se prý nikdy zvlášť nezajímal o Franklinovu expedici. Rukopis, vedený Franklinovou rukou, prý odpovídal rukopisu <q>osoby umírající vyčerpáním, upadající do spánku</q>. To podle něj byly dostatečné důkazy, že skutečně komunikoval s Franklinovým duchem.

Teorie, že dodané konzervy byly zkažené, a problémy s Goldnerovými konzervami však byly známy dříve, než <span class="name-person">Cridge</span> zprávu o své seanci publikoval, a nemáme žádný důkaz, že mluvil pravdu ohledně svého předchozího nezájmu o Franklinovu expedici. V současnosti víme, že příčinou opuštění lodí téměř jistě nebylo jejich rozdrcení ledem, neboť lodě urazily po moři ještě dlouhou cestu, možná částečně (znovu)obsazené posádkami.

===Americké médium===
[[Soubor:Elisha_K_Kane_NARA.jpg|thumb|Elisha Kant Kane, který nezahynul rozdrcen ledem]]
Další případ komunikace s duchy (neplést s jasnovidectvím!) popsal <span class="text-date">3. srpna 1855</span> "The Perth Courier", vycházející v dnešní kanadské provincii Ontario. Článek cituje "New England Spiritualist" a s několika překlepy uvádí následující:

Patrně americké médium navázalo <span class="text-date">30. června 1855</span> spojení s duchem, který tvrdil, že <span class="name-person">John Franklin</span> i <span class="name-person">[[Elisha Kant Kane]]</span>, který po něm tou dobou pátral, jsou mrtví. Tělo <span class="name-person">dr. Kane</span> bylo prý rozdrceno ledem a rovněž jeho lodě (měl ve skutečnosti jen jednu) byly rozdrceny také. Pozůstatky <span class="name-person">dr. Kane</span> leží na ledu spolu s oblečením, dokumenty a jeho hodinkami, na nichž viděl jeho jméno, které tam <span class="name-person">Kane</span> vyryl, aby tak usnadnil jejich případnou identifikaci. Duch byl takto dobře informován, protože minulou noc strávil v Arktidě ve společnosti [duchů] <span class="name-person">dr. Kane</span>, <span class="name-person">sira Johna Franklina</span> a dalších.

Ve skutečnosti byl <span class="name-person">Elisha Kane</span> naživu a tou dobou jeho expedice opustila svoji jedinou loď a pěšky se vracela na jih. <span class="name-person">Kane</span> zemřel o dva roky později v <span class="name-place">Havaně</span>, a to rozhodně nikoli na rozdrcení ledem...

===John George Henry Brown===
<span class="name-person">John George Henry Brown</span> byl jasnovidec/věštec (v originále: <q lang="en">seer</q>) z  <span class="name-place">Nottinghamu</span>, který v otázce osudu Franklinovy výpravy konzultoval (patrně v roce <span class="text-date">1856</span>) přímo <span class="name-person">anděla Gabriela</span>. Anděl na otázku, zda je <span class="name-person">John Franklin</span> dosud naživu, odpověděl, že tento muž <q>již dávno předtím zemřel na chlad, hlad a vyčerpání, a ostatní potkal podobný osud</q>. <span class="name-person">Gabriel</span> dále přislíbil, že příště se <span class="name-person">Franklin</span> objeví osobně jako duch.

V <span class="text-date">časném létě 1856</span> se <span class="name-person">Brown</span> uchýlil k <q>aparátu pro komunikaci se vzdušnými duchy</q> a přivolal Franklinova ducha. Ten se vskutku dostavil, oděn v <q>dlouhém volném hnědém rouchu</q>, a měl s sebou svitek, který obsahoval dlouhé shrnutí jeho expedice.

Poté, co lodě uvízly v ledu, nařídil <span class="name-person">Franklin</span> posádkám přejít na pevninu a přečkat zimu tam (není jasné proč, uvážíme-li, že lodě byly pro přezimování vybaveny a měly vytápěné podpalubí). Během dalšího léta se lodě nepodařilo uvolnit a posádky opět přečkaly další zimu na pobřeží. Potraviny docházely, muži se začínali bouřit a lodě byly odplaveny a zničeny. Přeživší zůstaly na ledové kře, která narazila na velký ledovec. <span class="name-person">Franklin</span> a pár mužů dosáhlo ostrova (neznámo jakého), kde jeden z mála zbylých důstojníků zmizel v nějaké vroucí vodě(?). <span class="name-person">Franklin</span> pak našel těla některých svých druhů roztrhaná na kusy, patrně nějakým zvířetem (nabízí se paralela s "eskymáckým strašidlem" z románu "Terror"). <span class="name-person">Franklin</span> se poté cítil <q>unavený, vyčerpaný a zlomený na duchu</q>, což, jak podotýká <span class="name-person">W. G. Ross</span>, je v takové situaci zcela pochopitelné... Konec (Franklinova smrt?) přišel <span class="text-date">24. září 1853</span>. Jeho tělo bylo sežráno medvědy. Někteří lidé přítomní Brownově seanci s Franklinovým duchem se poté rozplakali.

Podle <span class="name-person">Browna</span> byl fakt, že <q>vyšší síly</q> umožnily Franklinovu duchu objevit se a podat svědectví, dostatečným důkazem o pravdivosti tohoto líčení (což, jak opět podotýká <span class="name-person">W. G. Ross</span>, je zpochybnitelný argument). Dva muži z výpravy nicméně podle <span class="name-person">Franklina</span> přežili a brzy se objeví v Británii a potvrdí jeho líčení. <q>Kdo pak bude moci říci, že se komunikaci s duchy nedá věřit</q>, táže se <span class="name-person">Brown</span>. Žádný přeživší účastník expedice se však nikdy z <span class="name-place">Arktidy</span> nevynořil a minimálně Brownově komunikaci s duchy se evidentně příliš věřit nedá.

===B. J. Rule===
[[Soubor:Charles_francis_hall.jpg|thumb|Charles Francis Hall, jehož duch je podle paní Rule spolu s duchem Franklinem členem "Vědecké unie"]]
Snad nejobskurnější je soudobý případ floridské autorky B. J. Rule. Tato paní o Franklinovi napsala knihu [https://www.amazon.com/Polar-Knight-Mystery-John-Franklin/dp/1877633402 Polar Knight: The Mystery of Sir John Franklin] a tvrdí, že je jeho potomkem (což je málo pravděpodobné, ale pochopitelně ne zcela vyloučené). Mezi lety <span class="text-date">1985</span> a <span class="text-date">1988</span> prý absolvovala více než dva tucty konverzací s duchy <span class="name-person">sira Johna</span> a <span class="name-person">lady Franklinové</span>. <span class="name-person">John Franklin</span> prý projevil přání vylíčit pravdivě příběh své expedice, který <span class="name-person">paní Rule</span> podává následovně:

Kontaminované konzervy způsobily nemoci a smrt, ale posádka, která si myslela, že onemocnění roznášejí zlí duchové, potopila jednu z lodí. Pak došlo k rozkladu disciplíny a objevil se kanibalismus. <span class="name-person">Franklin</span> usoudil, že nemůže nikomu věřit, a vydal se sám (!) přes <span class="name-place">Ostrov krále Viléma</span> na jeho jihovýchodní konec (asi 100 mil), kde zemřel. Ještě před smrtí předal svůj Hannoverský kříž nějakému Eskymákovi, který pak Franklinovo tělo pohřbil pod hromadou kamení. Jeho hrob se nachází na <span class="name-place">Matheson Point</span> (68° 52' s.š., 95° 10' z.d.).

<span class="name-person">W. G. Ross</span> poukazuje na řadu nesrovnalostí v informacích od Franklinových (neexistující časopis Mariner's Periodical, zmínky o londýnských Timesech jako "the London Times", přičemž pro Angličana by to byly "the Times" atd.). Rovněž úroveň vyjadřování v rozhovoru je u <span class="name-person">Johna</span> i <span class="name-person">Jane</span> daleko nižší, než by se z písemných dokumentů dalo čekat. Ross spekuluje, že by to vzhledem k dlouhé době, po kterou jsou mrtví, mohly být známky počínající senility...

Vrcholem absurdity je v knize rovněž uvedené líčení záhrobního života. <span class="name-person">Franklinovi</span> se živě zajímají o kosmický program USA a zastávají názor, že vesmírné aktivity NASA potřebují nové vedení. <span class="name-person">John Franklin</span> si myslí, že by mohl pomoci zdokonalit raketovou technologii, a rád by se sám podíval do vesmíru. Ve světě duchů existuje "Vědecká unie", jejímž členem je kromě <span class="name-person">Richarda Byrda</span> či <span class="name-person">Alberta Einsteina</span> i <span class="name-person">[[Charles Francis Hall]]</span>, kterého <span class="name-person">Franklin</span> obdivuje kvůli jeho odvážnému pokusu najít Franklinův hrob. <span class="name-person">Hall</span> stále bádá nad tím, jak odpustit svým nepřátelům z doby své pozemské pouti...

==Melodrama "Frozen Deep"==
"The Frozen Deep" ("Zmrzlá hlubina") je divadelní hra inspirovaná Franklinovou expedicí, jejímž autorem je <span class="name-person">Wilkie Collins</span>, jemuž se hrou významně pomohl <span class="name-person">[[Charles Dickens]]</span>. Poprvé byla hrána v <span class="text-date">lednu 1857</span> jako amatérské divadlo, ale postupně se proslavila a v <span class="text-date">červenci 1857</span> ji shlédla i britská královská rodina včetně <span class="name-person">královny Viktorie</span>, <span class="name-person">belgický král Leopold</span> aj.<ref>[https://en.wikipedia.org/wiki/The_Frozen_Deep English Wikipedia: The Frozen Deep]</ref>

V tomto dramatu rovněž vystupuje jasnovidkyně, přičemž v první verzi hraje spíše okrajovou úlohu, ale v pozdějším přepracování z let <span class="text-date">1866</span> a <span class="text-date">1874</span> se jasnovidkyní stává přímo hlavní hrdinka hry. Podrobně se tímto tématem zabývá [https://escholarship.org/uc/item/3jd8n56n disertace Giulia Katherine Hoffmannové] z roku <span class="text-date">2014</span>.<ref>[https://escholarship.org/uc/item/3jd8n56n Giulia Katherine Hoffmann: Otherworldly Impressions: Female Mediumship in Britain and America in the Nineteenth and Early Twentieth Centuries, 2014]</ref>

<!-- Konec Hlavní sloupec -->
  </div>
  <div class="small-12 large-4 columns right-column">
<!-- Pravý sloupec -->
==<small>Související stránky</small>==
<div class="related-pages">
* [["Zjevení" z Londonderry]]
* Joseph Henry Skewes: [[Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate]]
* [[William Coppin]]
</div>
{{Šablona:DataLinksPage}}
<!--
==<small>Externí odkazy</small>==
{{Infozdroj|uk|http://www.ric.edu/faculty/rpotter/temp/clairvoyants.pdf|W. Gillies Ross: Clairvoyants and mediums search for Franklin, Polar Record 39 (208): 1–18 (2003).|Podrobný přehled o zprávách jasnovidců a médií, týkajících se Franklinovy expedice|26.2.2018}}
{{Infozdroj|uk|https://visionsnorth.blogspot.com/2009/04/londonderry-vision.html|Russell Potter: The Londonderry Vision, 17.4.2009|Základní informace o záhrobním poselství Coppinova dítěte|26.12.2017}}
{{Infozdroj|uk|https://visionsnorth.blogspot.com/2012/06/i-have-posted-before-on-londonderry.html|Russell Potter: The Londonderry Vision,  Redux, 7.6.2012|Další informace o poselství z Londonderry|26.12.2017}}
{{Infozdroj|uk|https://visionsnorth.blogspot.com/2012/06/writing-on-wall.html|Russell Potter: The Writing on the Wall, 24.6.2012|Jak přesně znělo poselství z Londonderry|26.12.2017}}
{{Infozdroj|uk|https://erebusandterrorfiles.blogspot.cz/2012/06/writings-on-wall-for-little-weesy.html|Peter Carney: The writing's on the wall for little 'Weesy' Coppin (if my memory serves me right), 24.6.2012|Jiný pohled na poselství z Londonderry včetně dalších informačních zdrojů|26.12.2017}}
{{Infozdroj|uk|https://escholarship.org/uc/item/3jd8n56n|Giulia Katherine Hoffmann: Otherworldly Impressions: Female Mediumship in Britain and America in the Nineteenth and Early Twentieth Centuries, 2014|Disertace věnovaná ženským médiím z Británie a USA; první kapitola je věnována Franklinově expedici|26.12.2017}}
{{Infozdroj|uk|http://www.rmg.co.uk/discover/behind-the-scenes/blog/psychic-search-franklin-expedition|Shane McCorristine: The psychic search for the Franklin expedition, 23.10.2017|Vyšlo na blogu Royal Museums Greenwich|26.12.2017}}
{{Infozdroj|uk|http://www.gutenberg.org/ebooks/1625|The Frozen Deep by Wilkie Collins|Plný text melodramatu na webu Project Gutenberg|25.2.2018}}
-->
==<small>Zdroje a poznámky</small>==
<references />

<!-- Konec Pravý sloupec -->
  </div>
</div>

[[Kategorie:Pátrání po Franklinově expedici]]
[[Kategorie:Společnost]]